Křesťanství a islám jsou světová náboženství. To znamená, že jsou běžné mezi různými národy, které jsou od sebe velmi vzdálené, například francouzština a Srbové jsou křesťané.
Křesťanství i islám jsou spolu s judaismem mezi abrahamskými náboženstvími, která mají společný zdroj - Starý zákon. Základem takových náboženství je víra v Jednoho Boha (s úplným odmítnutím jakýchkoli jiných bohů), prohlašující člověku jeho vůli buď přímo - ve formě zjevení, nebo nepřímo - skrze proroky, zvláštní lidi, které si pro takovou misi vybral.
Všechny tyto znaky jsou charakteristické jak pro křesťanství, tak pro islám, a to je jejich podobnost. Mezi těmito náboženstvími je však mnoho rozdílů.
Boží představa
Podle křesťanské doktríny je Bůh jednou ze tří osob - Bůh Otec, Bůh Syn a Bůh Duch svatý. V islámu neexistuje představa o božské trojici.
Jedním z hlavních míst křesťanství je doktrína Boha-člověka - Ježíše Krista, Syna Božího (jednoho z osob Nejsvětější Trojice), který se stal člověkem a jeho smrtí odčinila lidské hříchy. Lidská a božská příroda v něm existuje „neoddělitelně nespojená“. V islámu je to nemožné: věří se, že Alláh nemůže být zastoupen v lidské podobě.
Současně muslimové uznávají Ježíše Nazaretského, ale nepovažují Ho za Syna Božího, ale za člověka, proroka, a ne za nejdůležitější věc v historii lidstva. Muslimové také považují zakladatele svého náboženství, Muhammada, za proroka, i když jsou nejvýznamnější, nepřipisují mu božskou povahu.
Myšlenka člověka
V křesťanství i islámu existuje myšlenka na hřích - odklon od Boží vůle, kterému je člověk vystaven, a prvními hříšníky byli předci Adam a Eva. V křesťanství je Adamův hřích považován za hlavní příčinu univerzální hříšnosti lidstva - původního hříchu, který je odstraňován skrze svátost křtu, kterou vykonává kněz. Člověk je osvobozen od jednotlivých hříchů prostřednictvím svátostí pokání, kterých se také účastní kněz.
V islámu se věří, že Adamovi bylo odpuštěno díky jeho pokání, hřích předků nepředal jejich potomkům a nebyl nijak spojen s hříchy lidí, kteří žili a žili v následujících dobách. Každá osoba se zhřešila kvůli náchylnosti k hříchu, která byla původně vlastní člověku, a Alláhem jí může být odpuštěno v případě upřímného pokání. Podle muslimských myšlenek nemůže hřích jednoho člověka vůbec ovlivnit druhého, a proto se zdá, že muslimská představa o odčinění oběti Ježíše Krista, na níž je založeno křesťanské dogma, je absurdní.
