V dobách Starého zákona bylo lidstvu dáno Desatero přikázání, což odráželo základní principy vztahu člověka k Bohu a sousedovi. Seznam Sinajských zákonů obsahuje přikázání, že by se člověk neměl dopustit hříchu cizoložství.
V moderním křesťanském morálním učení lze kromě hříchu cizoložství často slyšet také o tzv. Smilstvu. Stojí za zmínku, že podle učení pravoslavné církve se všechny tyto projevy lidské hříšnosti vztahují konkrétně k přikázání „neuznávají cizoložství“. Zkusme zjistit, jaký je rozdíl mezi cizoložstvím a smilstvem.
Cizoložství se obvykle chápe jako cizoložství. Cizoložství je intimita člověka s kýmkoli jiným než jeho zákonným partnerem. Za povšimnutí stojí, že se pod „legálním“ v této souvislosti rozumí úřední sňatek zapsaný v matrice.
Smilstvo se nazývá jakýkoli vstup do intimního styku mimo manželství. To znamená, že sex mimo manželství se obvykle nazývá tímto způsobem. K tomu nejlepšímu můžete často slyšet negativní postoj církve k tzv. Občanskému soužití. V této souvislosti však mohou nastat různé problémy. Například stojí za to se přiznat smilství těm, kteří již dlouho žili intimní život s osobou před legálním sňatkem. Současně došlo k sexu pouze s jedním partnerem, s nímž následovalo manželství. Někteří kategoricky potvrzují, že takové soužití nazývají před uzavřením manželství, jiní jsou shovívavějším lidským slabostem, ale přesto se jim doporučuje vyznávat takové soužití.
Ukazuje se tedy, že cizoložství je cizoložství a smilstvo je intimita mimo manželství (zejména když se partneři opakovaně mění). Současně je nutné pochopit, že všechny tyto projevy hříšnosti jsou stejně vhodné pro zákaz přikázání Starého zákona - „Neodpouštějte se cizoložství“.
Pro tyto hříchy můžete také dát podmíněné synonymum - chtíč. Za zmínku stojí, že porušení přikázání „nepřijímají cizoložství“ v křesťanské tradici je přičítáno smrtelným hříchům.
