Termín „konformismus“ pochází z latiny „complis“ - „podobné, podobné“ a znamená typ chování, ve kterém člověk mění své přesvědčení a morální postoje v závislosti na tlaku sociální skupiny, skutečné nebo imaginární.
Existují dva typy konformismu: vnitřní a vnější.
Vnitřní konformismus je charakterizován upřímným odmítáním vlastních přesvědčení a jejich nahrazením názory přijatými ve skupině. Vnější konformismus je deklarovaná dohoda s většinovým názorem s vnitřním přesvědčením o vlastní správnosti. Toto chování se někdy obrazně nazývá „fík ve vaší kapse“.
Jak ukázaly studie amerických sociologů Solomon Ashe a Stanley Milgram, úroveň konformismu v různých sociálních skupinách je přibližně stejná. Obzvláště působivý je experiment Milgramu, ve kterém subjekty prokázaly svou ochotu způsobovat těžkou bolest jinému účastníkovi, pokud na tom experimentální vedoucí trval. Elektrický šok byl věrohodnou imitací, ale experimentální subjekty věřily, že skutečně vykonávaly povinnosti popravčího.
Výzkum byl prováděn v Yale, poté v Bridgetownu v Connecticutu. Experti zopakovali evropští vědci. Výsledky byly stejné: více než polovina subjektů byla připravena působit bolest na druhého účastníka, hraničící s ohrožením života.
Účastníky experimentu byli obyčejní lidé různého sociálního postavení a blahobytu. Cítili se velmi nepohodlně, způsobovali člověku utrpení, ale poslouchali pokyny vůdce. Při nejmenší příležitosti subjekty sabotovaly své nepříjemné povinnosti, ale přímo je odmítly splnit, v různých stádiích experimentu, pouze 35% účastníků.
Milgram chtěl zjistit, proč se německá populace věrně podílela na práci obřího stroje smrti v koncentračních táborech. Došel k závěru, že důvodem bylo hluboce zakořeněné přesvědčení ve společnosti, že je nutné poslouchat úřady a nadřízené.
Vzdání se vlastního názoru je však stejně špatné jako agresivní nihilismus, tj. popření morálních a etických standardů. Pro normální rozvoj společnosti je nezbytná shoda (schopnost člověka naučit se pravidla chování společnosti).
