Marxismus je název politické, ekonomické a filozofické nauky, která je založena na materialistické teorii vesmíru. Toto učení je pojmenováno po jeho zakladateli, německém filozofovi Karlu Marxovi. Spolu s jeho stejně smýšlejícím ekonomem Friedrichem Engelsem vyvinul Marx materialistické chápání historie, ekonomiky a doktríny komunismu. Marxismus byl jediný obor filozofie uznávaný v Sovětském svazu.
Návod k použití
1
Marxismus vznikl ve 40. letech XIX. Století, kdy v nejrozvinutějších evropských zemích došlo k ostrému boji mezi buržoazií a proletariátem. Dělnické povstání se přehnalo po celé Evropě. Problém vztahů mezi třídami se pak velmi bál. Existovaly nejrůznější tajné společnosti, jejichž členové se snažili rozhodnout, jak by mohla být zavedena sociální spravedlnost. Jedna z těchto organizací - „Společnost komunistů“ - byla vytvořena v Londýně německými přistěhovalci. V roce 1847 se k ní připojili Karl Marx a Friedrich Engels. O rok později vyšlo jedno ze základních děl nové filosofie, Manifest Komunistické strany.
2
Obecně tento dokument obsahoval program přechodu od kapitalismu k socialismu. Komunistický manifest hovořil o bezprostřední smrti kapitalismu. Program zahrnoval deset bodů - vyvlastnění vlastnictví půdy, progresivní daň, zrušení dědického práva, zabavení majetku rebelů, centralizace dopravy atd.
3
Nové filosofické hnutí nevzniklo od nuly. O tom, odkud to přišlo, následovník německých myslitelů V.I. Lenin ve své práci řekl „Tři zdroje a tři složky marxismu.“ Jako zdroje poukazuje na klasickou německou filozofii, anglickou politickou ekonomii a francouzský utopický socialismus. Jako součásti poukazuje na materialistickou filosofii, politickou ekonomii a teorii vědeckého komunismu.
4
Každý filozofický systém by se měl lišit od předchozích. V marxistické teorii bylo novým materialistickým chápáním všech přírodních a sociálních procesů, myšlenkou lidské společnosti jako jediného organismu, v jejímž rámci dochází k neustálému boji mezi produktivními silami a produkčními vztahy. Teorie sociálního rozvoje je založena na rozporu mezi těmito dvěma složkami. Formy vlastnictví přijaté v konkrétní společnosti určují všechny ostatní aspekty jeho života - rozdělení na třídy, politiku, státní strukturu a práva, morální zásady a mnoho dalšího. Hromadění a zhoršení rozporů mezi těmi, kteří vytvářejí bohatství, a těmi, kteří je používají, vede k revoluci.
5
Základním principem marxistické ekonomiky je teorie nadhodnoty. Řekli to předchůdci Marxe a Engelse. Podle Marxe nadbytečná hodnota nevzniká ani z oběhu komodit, ani z prémie z prodeje. Vyplývá to pouze z hodnoty schopnosti pracovat, kterou kapitalista nachází na trhu práce. Předchůdci německých myslitelů definovali nadhodnotu jako nájemné nebo zisk. Zároveň není práce komoditou ve všech sociálně-ekonomických formacích, ale pouze tehdy, je-li stanovena její hodnota.
6
Filozofické a politické názory K. Marxe a F. Engelsa se odrážejí v jejich základních dílech. Nejdůležitější a nejrozsáhlejší je kapitál, který se stal příručkou zástupců mnoha sociálně-ekonomických hnutí levého křídla. Marxismus, který byl v rozporu s oficiální ideologií většiny evropských společností, našel mnoho přívrženců. Tato teorie měla mnoho následovníků v politice a ve vědě. V Rusku se tento trend objevil hlavně díky G. V. Plekhanovovi, který překládal kapitál. Věrnými stoupenci Marxe byli bolševici. V Sovětském svazu byl marxismus státní ideologií.
7
Některá ustanovení marxistické teorie si nyní zachovala svůj význam. Způsobuje však neustálé debaty mezi historiky a politology. Někteří věří, že v některých obdobích existence SSSR a dalších zemí socialistického tábora bylo toto učení zkresleno. Jiní věří, že je to samo o sobě zlé, a pokus o jeho uvedení do praxe vedl k marné smrti milionů lidí.
