V různých filmech postavy unavené životem často vyslovují větu „To je ono, odcházím do kláštera!“ Co je klášter a proč lidé mění svůj obvyklý způsob života na klášterní život?
Slovo „klášter“ je řeckého původu a je přeloženo jako „společenství mnichů“. Klášter je komplex budov, v nichž lidé, kteří si berou klášterní slib, žijí trvale. Kromě mnichů a nováčků v mnoha klášterech mohou poutníci žít i několik dní.
První kláštery se objevily v Palestině a Egyptě ve 4. století a rychle se šířily po celém světě. V naší zemi se první klášter objevil v 11. století. Mluvíme o slavné kyjevsko-pecherské lávře, která funguje dodnes. Lavra je velký klášter.
Kláštery jsou ženské, mužské a smíšené. Život v klášteře probíhá podle nejpřísnější listiny pod vedením duchovního faráře. Za prvé, každý, kdo chce strávit celý svůj život v klášteře, je povinen přijmout monasticismus nebo klášterní slib. Klášterní slib je vzdát se všech výhod civilizace, odsoudit celibát, a tedy bezdětnost. Smysl života mnicha je sloužit Bohu v osvícení.
Ale před tak důležitým krokem by muž, který odešel do kláštera na nějakou dobu, měl být nováček, pak napůl mnich. Během tohoto období může kdykoli opustit klášter. Novici mohou pracovat a modlit se, číst duchovní literaturu. Každému nováčkovi je přidělen duchovní mentor, který je povinen zabránit lehkomyslným, bezohledným rozhodnutím nováčka.
Kláštery jsou financovány z veřejných a soukromých zdrojů. Téměř každý klášter má navíc vlastní ekonomickou podporu. V klášterních klášterech jsou zahrady, zahrady, dvorky, které denně dávají mnichům jídlo. Kromě toho je jídlo v klášterech dost vzácné a veškeré půst je třeba dodržovat v plném rozsahu. Ti, kdo se rozhodnou věnovat službě Boží, se však takových omezení nebojí. Koneckonců, mniši povoláním se rozhodují spíše ve prospěch duchovního než hmotného života.
- Monasticismus
- Klášterní příběhy
