Pirate Party (Swede. Piratpartiet) - švédská politická strana, která se zasazuje o radikální změnu stávajících právních předpisů v oblasti duševního vlastnictví, autorských práv, patentů a ochrany soukromí občanů v oblasti informací, jakož i zvýšení transparentnosti moci. Strana se neidentifikuje ani s levým ani pravým politickým křídlem a nechce vstoupit do žádných politických bloků.
Pirátské hnutí ve Švédsku se začalo objevovat na jaře 2005, kdy kampaň proti bezplatnému šíření souborů a přísnému dodržování autorských práv vydavatelů nabrala na síle. Zejména byly s pomocí Americké asociace filmových společností a hudebních distributorů zabaveny největší pirátské servery v Evropě. Otevřený dopis od řady švédských hudebníků, jako je Niels Landgren a Roxette, vedl k debatě o změnách autorského práva. V průběhu těchto diskusí bylo navrženo pokutovat uživatele, kteří porušují autorská práva během sdílení souborů.
Příběh
Tato diskuse, která navzdory značnému veřejnému pobouření nepřinesla významné výsledky a nenašla pochopení politiků, inspirovala 34letého Ricarda Falkvinga k vytvoření pirátské strany. Podle jeho názoru muselo každé významné sociální hnutí projít třemi fázemi: přilákat pozornost problému jednotlivými aktivisty, řešit problém ve vědecké komunitě a úspěšnou politickou implementaci. Protože první dvě fáze problému s autorskými právy byly vyřešeny, ale žádné politické hnutí tomuto problému nevěnovalo pozornost, rozhodl se Falkving vytvořit pirátskou stranu.
Strana byla uspořádána 1. ledna 2006. Téhož dne ve 20:30 místního času se otevřely jeho webové stránky a zprávy o vzniku politické strany zásadně nového typu se rychle rozšířily po internetu. První program strany byl celkem radikální a navrhl se zcela zrušit autorská práva a ukončit členství Švédska ve Světové organizaci duševního vlastnictví a Světové obchodní organizaci. Na místě byl představen plán v šesti krocích, z nichž prvním byla sbírka nejméně 2 000 podpisů vyžadovaných k registraci politické strany u švédské volební komise. Aby se strana mohla zúčastnit voleb do švédského parlamentu 27. září 2006, musí být podpisy shromážděny do 4. února (ačkoli oficiální dokončení sběru podpisů bylo naplánováno na 28. února). Požadovaný počet podpisů byl však shromážděn za méně než jeden den. Až do rána 3. ledna bylo shromažďování podpisů zastaveno. V té době strany podepsaly 4 725 osob (přestože poskytnutí osobních údajů bylo povinné).
Během měsíce byly požadované podpisy shromážděny na papíře a 10. února bylo vše připraveno podat žádost o účast ve volbách. V počáteční fázi mohl být příspěvek strany ve výši 5 SEK uhrazen prostřednictvím SMS, ale následně byly poplatky strany zcela zrušeny. Slashdot a Digg stránky hrály významnou roli v popularizaci strany a její politické koncepce mimo Švédsko.
V budoucnosti musí strana získat finanční prostředky na volební kampaň, vybrat kandidáty do parlamentu, vytisknout hlasovací lístky, vytvořit pobočky ve všech švédských městech s populací více než 50 tisíc obyvatel. Rovněž byla zorganizována fundraisingová kampaň s cílem získat 1 milion korun.
Od svého vzhledu byla pozornost médií upoutána na pirátskou stranu. Rozhovor zakladatele strany byl na titulních stránkách švédských novin. Během prvního týdne existence Pirátské strany byly zprávy o ní publikovány ve více než 600 švédských a 500 médiích v anglickém jazyce. V prvních dvou dnech své existence navštívil web strany více než 3 miliony uživatelů internetu. Průzkum provedený novinami Aftonbladet ukázal, že více než 57% populace podporuje vytvoření takové strany.
Vedoucí strany byli přesvědčeni, že jejich strana překoná čtyřprocentní bariéru a půjde do parlamentu, protože se odhaduje, že ve Švédsku používá sítě pro sdílení souborů přibližně 1, 2 milionu lidí a pro nejméně tři čtvrtiny z nich má otázka práva na bezplatné sdílení souborů zásadní význam..
Hlavním tématem diskuse ve Švédsku bylo několik dní otázka autorského práva a zásady šíření informací. Hlavním zájmem strany, kromě kritiky omezení šíření informací, které navrhl ministr spravedlnosti Thomas Bodstrom (jak se později ukázalo, byl navržen pod tlakem USA), bylo právo na bezplatné informace a vytvoření právního státu. Pro ochranu práva na výměnu informací strana vyvinula novou službu „darknet“, která uživatelům umožňuje získat IP adresu, kterou nelze sledovat prostřednictvím zabezpečeného kanálu VPN.
V parlamentních volbách 17. září 2006 obdržela 34 918 hlasů, což je 0, 63% z celkového počtu voličů, kteří se hlasování zúčastnili. Pirátská strana obsadila desáté místo a nepřekonala bariéru průchodu. Pokud by strana získala méně než 1%, byla by kompenzována za tisk hlasovacích lístků, a pokud by strana získala podporu 2, 5 procenta, strana by získala finanční prostředky na příští volební kampaň.
Po porážce ve volbách v roce 2006 se strategie strany změnila. Bylo vytvořeno mládežnické křídlo strany - Mladý pirát (Švéd. Ung Pirat), které je třetím největším mládežnickým křídlem švédské politické strany, druhé za mládežnické odbory Mírové strany a Sociálně demokratické strany. Hlavním úkolem křídla mládeže je vyškolit nové politiky, aby se připojili ke straně. Je významné, že mládežnické křídlo je financováno hlavně z rozpočtu z daňových příjmů, které dostávají přibližně 1, 3 milionu kroonů finanční pomoci, přestože myšlenky vyjádřené organizací, zejména pokud jde o odmítnutí autorské smlouvy, jsou v rozporu s postojem vlády.
V nové verzi programu strany z ledna 2008 byla věnována větší pozornost touze po demokratizaci společnosti, vytvoření volného trhu, občanské společnosti a zavedení informačního soukromí. Nová verze programu si zachovala základní ustanovení o autorských právech a duševním vlastnictví, která byla vyhlášena i při založení strany.
V roce 2008 se strana aktivně účastnila kampaně proti návrhu směrnice o IPRED, která v historii prošla jako „bouře blogů“. Poté, co švédská vláda tuto směrnici podpořila, se podpora stran mírně zvýšila. 8. prosince uspořádala strana široce propagovanou rally s názvem „Den připojení k pirátské straně“ (Švéd Gå-med-i-Piratpartiet-dagen), která vyzvala k připojení ke straně na protest proti přijetí IPRED. Akce přinesla úspěch: den před párty se připojilo téměř 600 nových členů.
V únoru 2009 se pirátská strana aktivně podílela na podpoře obžalovaných v soudním řízení proti majitelům The Pirate Bay, kteří byli švédskou státní zastupitelství, Mezinárodní federací výrobců zvukových záznamů a Americkou asociací filmových společností obviněni z porušování autorských práv na hudební díla a podněcování jiných k nezákonným jednáním. Díky vzrušení způsobenému touto událostí kolem tématu autorských práv 18. února se popularita strany výrazně zvýšila. Po snížení počtu členů strany z 9 600 na začátku roku 2007 na 7 205 v listopadu 2008, třetího dne po zahájení procesu dosáhl počet členů strany rekordních 10 000 a do konce března 2009 počet členů dosáhl 12, 5 tisíc.
Dne 1. dubna vstoupila ve Švédsku v platnost směrnice o ochraně práv duševního vlastnictví (IPRED), která zavedla významná omezení pro výměnu zvukových a obrazových souborů, v důsledku čehož klesl provoz ve Švédsku o 30%. Zástupci Pirátské strany vyjádřili své znepokojení nad situací a věřili, že zájmy podnikatelů by neměly poškozovat běžné občany a vytvářet negativní precedens pro společnosti, které by narušovaly soukromí občanů. Jejich oponenti to však považovali za hnací motor přechodu populace od nelegálního sdílení souborů k legálnímu získávání video a hudební produkce
V důsledku soudního procesu byli tvůrci Pirate Bay - švédští programátoři Peter Sunde, Gottfried Svartholm, Fredrik Ney a jejich sponzor milionář Karl Lundstrem - odsouzeni na jeden rok odnětí svobody a mnoho milionů pokut. To přispělo k významnému nárůstu popularity strany: pokud během soudu počet stran vzrostl na téměř 15 tisíc lidí, pak po oznámení předchozího výroku v prvních sedmi hodinách vzrostl o tři tisíce. Následující den, na protest proti rozhodnutí soudu, strana uspořádala protestní shromáždění, které shromáždilo asi 1000 lidí. Během následujících 10 dnů počet členů strany přesáhl 40 tisíc a vstoupil do prvních tří největších švédských politických sil.
Cílem strany bylo získat křeslo v Evropském parlamentu po volbách v roce 2009, na které se strana připravuje od roku 2006. Hlavními slogany strany ve volbách byly dodržování zásad soukromí na internetu, občanských svobod a rozvoje otevřené společnosti.
V Evropském parlamentu získala pirátská strana nejprve jedno křeslo, které zaujal Christian Yengstrom, a poté, co vstoupila v platnost Lisabonská dohoda, získala strana právo na další křeslo, které získala 22letá Amelia Andersdotterová, která se stala nejmladší poslankyní Evropského parlamentu. V Evropském parlamentu se strana připojila ke skupině Zelených - Evropské svobodné alianci a prohlásila, že ideologie této skupiny je jim blíže, a podpoří tuto skupinu ve všech otázkách, kde nemají své vlastní postavení.
V návaznosti na výsledky voleb 19. září 2010 získala strana 38 491 hlasů, což je 0, 65% z celkového počtu voličů, kteří se hlasování zúčastnili. Pirátská strana tak obsadila deváté místo a stala se nejoblíbenější mimoparlamentní politickou silou v zemi.
Po volbách v roce 2010, ve kterých strana nechodila do parlamentu, viceprezidentka strany Anna Troberg uvedla, že ve volbách proti malým stranám, jako je pirátská strana a feministická iniciativa, došlo k podvodům, zejména obvinila členy volebních komisí hlasovací lístky vedoucích stran byly voličům mnohem pohodlnější a v některých sekcích hlasovací lístky malých stran obecně chyběly. Den po volbách se vůdce strany Rikard Falkving vyjádřil k výsledkům voleb a poznamenal, že je považuje za vítězství pro strany, které se nezajímají o důležitá témata občanů, poznamenal, že strana měla nejlepší volební kampaň ve své historii a nastínila budoucí plány strany.
1. ledna 2011 došlo ke změnám ve vedení strany: po oslavě pátého výročí strany její zakladatel Rikard Falkving rezignoval na funkci předsedy strany a řekl, že zůstane ve vedení strany, ale měl by věnovat více času na promluvení a popularizaci pirátského hnutí mimo Švédsko. Novým vůdcem strany byla bývalá první náměstkyně Anny Frokinge Anna Troberg, která podle bývalého předsedy strany bude moci popularizovat program strany pro ty, kteří nerozumí technické stránce problému.
10. ledna nový vůdce strany sestavil novou skupinu - operační vedoucí tým, který se stane prvním orgánem strany, který nebude shromážděn online, ale bude žít. V čele týmu byla Anna Trobergová a sekretářka strany Jan Lindgren, v týmu jsou také osoby odpovědné za určité oblasti práce (kampaň, vzdělávání, komunikace a informační technologie), pět regionálních zástupců, bývalý předseda strany Rickard Falkving (odpovědný za „evangelizaci“) a Christian Yengstrom (jako zástupce v Evropském parlamentu). Také v tento den byl vyhlášen nový čtyřletý akční plán, který stanoví politický a ideologický vývoj, pořádá školení a cílená opatření.
Party program
Podle programu strany verze 3.4, schváleného ve dnech 12. až 25. dubna 2010, si strana stanoví tři hlavní úkoly
Vývoj demokracie, ochrana soukromí. Podle členů strany vládne ve švédské společnosti atmosféra dozoru a kontroly nad osobním životem. Strana pirátů trvá na přísném dodržování lidských práv, svobody slova, práva na kulturu a osobní rozvoj a na ochraně soukromých informací občanů. Strana vyžaduje přísnou kontrolu nad použitím síly a pronásledováním občanů. Diskriminace z náboženských, etnických, politických, věkových, sexuálních nebo jiných důvodů je považována za nepřijatelnou. Navrhuje se rozšířit důvěrnost korespondence nejen na pravidelné listy, ale také na e-mail, SMS a další technologie, zejména díky zrušení směrnice o uchovávání údajů. „Piráti“ navrhují uznat přístup k internetu jako jedno ze základních občanských práv, jako je právo na čistou vodu a přístup k telefonní komunikaci. Členové strany plánují zajistit rovný přístup k internetu pro všechny, s právem na přístup ke všem webovým stránkám a protokolům bez výjimky, a poskytovatelům, kteří nesplňují tyto podmínky, bude zakázáno prodávat své služby. Poskytovatelé internetu by pak měli být zcela osvobozeni od odpovědnosti za informace stažené jejich uživateli. Strana plánuje učinit proces veřejné správy a rozhodování co nejtransparentnějším a nejotevřenějším a chránit demokratické hodnoty ve Švédsku i v celé Evropské unii.
Svobodná kultura a reforma autorských zákonů. Pirátská strana se domnívá, že autorská práva by měla podporovat vytváření, rozvoj a šíření kulturních děl, protože volný přístup ke kultuře pro všechny za rovných podmínek je prospěšný pro společnost jako celek, a proto navrhuje, aby byla vyvážena autorská práva. Podle strany by autorská práva měla primárně zajišťovat právo autora na jméno a neomezovat přístup k dílům. Strana zejména považuje za nezbytné zajistit volný přístup k klasickým literárním dílům, filmům a písním, jakož i bezplatnou distribuci myšlenek, znalostí a informací. Strana navrhuje změnit zákon o autorských právech tak, aby omezoval pouze komerční použití a neovlivňoval dobrovolnou výměnu souborů pro nekomerční účely. Strana dále plánuje zkrátit dobu trvání autorských práv na pět let a povolit (až na několik výjimek) použití děl k tvorbě odvozených děl. Navrhuje se zakázat technická opatření na ochranu autorských práv, pokud omezují šíření nedůvěrných informací.
Reforma patentové a monopolní legislativy. Členové strany poznamenávají, že soukromé monopoly poškozují hospodářskou soutěž na trhu a patenty jsou prostředkem manipulace trhu monopolisty. Strana plánuje postupné zrušení patentového systému, protože to považuje za systém, který nepodporuje, ale brání inovacím. „Piráti“ vyžadují, aby monopolisté zajistili transparentnost svých činností, což bude stimulovat rozvoj trhu a zabrání se vstupu umělých překážek na trh. Program navrhuje legislativně omezit možnost vytváření monopolů a přimět občany na rovné hospodářské partnery na trhu. Strana vítá šíření výsledků výzkumu ve veřejné sféře a trvá na zajištění univerzálního přístupu k archivovaným datům bez odkazu na konkrétní software. Navrhuje se stimulovat přechod veřejných institucí k otevřenému softwaru. Zákon o ochranných známkách by měl chránit pouze spotřebitele před paděláním a neměl by omezovat používání ochranných známek v umění, veřejné debatě nebo kritice spotřebitelů.
Symbol strany
Název strany pochází z pojmu „pirátství“, který hackeři používají k označení nelegálního kopírování materiálu chráněného autorskými právy. Bývalá nezisková veřejná organizace Piratbyrån (doslova „Pirate Bureau“) a web The Pirate Bay (doslova „Pirate Bay“) mají podobné jméno.
Oficiálním symbolem pirátské strany je černá plachta na bílém pozadí ve tvaru písmene P. Původní barva strany byla černá, ale následně strana změnila svou oficiální barvu na „pirátská purpurová“. Tato barva znamená, že strana se nepovažuje za „modrou“ (barva centristů a vpravo) ani za „červenou“ (barva vlevo) ani „zelenou“.
Politický vliv
Během voleb v roce 2006 alespoň tři strany změnily svůj přístup k zákonům o autorských právech, což podle pozorovatelů zvýšilo jejich popularitu mezi voliči právě kvůli potenciálním voličům pirátské strany. Strana zelených podporovala řadu požadavků pirátské strany na reformu autorských práv, zatímco strany Centrista a Levice změnily svůj přístup k sítím pro sdílení souborů: kandidáti předsedy vlády obou stran uvedli, že by nemělo být omezeno sdílení souborů
V důsledku tzv. „Pirátských demonstrací“ dne 9. června 2006 ministr spravedlnosti Thomas Bodstrom oznámil, že je připraven zvážit změny zákona z roku 2005, který zakazoval stahování materiálu chráněného autorskými právy
Dne 3. ledna 2008 podalo sedm poslanců vládnoucí mírné strany výzvu ke zrušení všech omezení sdílení souborů
