Ve formě správního územního rozdělení rozlišujte mezi federací a jednotným státem. V jednotné formě vlády nemají územní jednotky status státu.
![Image Image](https://images.culturehatti.com/img/kultura-i-obshestvo/02/chto-takoe-unitarnoe-gosudarstvo.jpg)
Návod k použití
1
Charakteristickým rysem unitárního státu je jednotný právní systém, státní úřady i ústava. Velké státy jsou zpravidla federacemi, což je způsobeno potřebou zohlednit zájmy různých sociálních skupin. Historicky se jako první objevil jednotný stát. Dnes je většina států na světě jednotná.
2
Unitární státy mají řadu klíčových atributů. Jedná se o sjednocené normativní akty pro celé území země, sjednocené nejvyšší orgány, systém občanství, měnové jednotky, jazyk, části státu nemají známky suverenity. Sjednocený stát je jediný subjekt, jehož úřady by neměly koordinovat svou domácí a zahraniční politiku s územními jednotkami. Předpokládá existenci jednotných výkonných, legislativních a soudních orgánů.
3
Většina unitárních států má politicko-správní rozdělení. Tyto územní jednotky mají své vlastní specializované státní orgány. Klíčovým trendem posledních let je rozšiřování jednotek a regionalizace.
4
Jednotný stát má oproti federaci své vlastní výhody. Vyhýbá se tak duplicitě funkcí a konfliktů v organizaci veřejné moci. Jednotná forma je nejoptimálnější na malém, etnicky a kulturně homogenním území. Je považováno za udržitelnější.
5
Hlavní nevýhody jednotkové formy se projevují v kulturně heterogenních státech, ve kterých mají určitá území různé hodnotové orientace, pohledy na politický vývoj, jazykové, náboženské příslušnosti. Takový stát může čelit rozkolu nebo vzniku akutních územních rozporů. Situace se zhoršuje, pokud regiony byly v minulosti připojeny k zemi násilnými (nebo nepřirozenými) metodami nebo pokud je populace nespokojena s jejich životní úrovní. To posiluje víru v obyvatelstvo, že bude pro ně snazší žít v samostatném státě a ovlivní separatistická hnutí.
6
Unitární státy jsou velmi heterogenní. Rozlišujte mezi centralizovanými a decentralizovanými státy. Liší se v míře pravomoci udělené územním jednotkám. V decentralizovaných státech si může populace nezávisle zvolit místní samosprávu a má poměrně vysokou nezávislost při řešení místních problémů. Příkladem je Španělsko. Unitární státy se vyznačují jednou, několika nebo víceúrovňovými autonomiemi (například Čína).