V ruské pravoslavné tradici existují zvláštní pamětní dny, v nichž žijící si připomínají zesnulé příbuzné. Radonitsa je jedním z těchto rodičovských dnů.
Datování Radonitsy se liší v závislosti na době oslav Velikonoc (podle církevní listiny Radonitsa připadá na úterý druhého týdne po Velikonocích). Na samotný Světlý týden si mrtví nepamatují. První vzpomínka na zesnulého po svátku Svaté neděle se provádí právě na Radonitsa. Toto jméno pamětního dne není náhodné, protože v tento den žijící lidé sdílejí velikonoční radost s těmi, kteří již tento svět opustili.
V pravoslavných církvích na Radonitsa je prováděna liturgie s některými rysy rekemiem (prokimen, apoštol a evangelijní památník). Po liturgii se koná pamětní služba, kde se vkládají speciální velikonoční zpěvy (například troparion a velikonoční condak). Věřící se pokoušejí nařídit připomenutí zesnulého Radonitsovi jak za liturgii, tak i za žádost.
Obvyklý je zvyk na návštěvě hrobů zesnulých blízkých na Radonitsa. Věřící nejen provádějí čištění pohřebišť po zimě, ale také připomínají mrtvé modlitbou. Velikonoční troparion „Kristus je vzkříšený“ se obvykle čte nebo zpívá třikrát. Pak si můžete přečíst 90. žalm. Místo obvyklého pohřebního kondaku „Se svatými odpočívá“, je obvyklé číst nebo zpívat kondak Velikonoc, „Ano, a do hrobu budeš bez Beat.“ Lze také číst nebo zpívat zvláštní pohřební troparia z následování rekviem a lithia „Z duchů spravedlivých, kteří zemřeli“. Někteří věřící v hřbitovech v den Radonitsa četli (zpívali) kánon Velikonoc.
Připomínka mrtvých na Radonitsa může proběhnout doma po návštěvě liturgie a pohřebiště. Výše uvedené velikonoční zpěv lze také zpívat doma.
Radonitsa slouží jako zvláštní vzpomínka na skutečnost, že Kristus sestoupil do pekla, přivedl lidi, kteří v něj věřili, odtud ho zachránili před duchovní smrtí.
