Egyptská civilizace je jednou z nejstarších na světě. Jeho originalita je do značné míry dána geografickými rysy země. Egypt byl doslova stvořen Nilem, který oživil pouštní pustinu a proměnil ji v kvetoucí zahradu. Poušť, která se blížila k zelenajícím se břehům, přiměla Egypťany neustále myslet na smrt.
Mýtus Osirise a Horuse
Pohřební kult leží v srdci veškeré egyptské kultury. Egypťané věřili, že pozemský život byl jen krátkou chvíli před přechodem k jinému věčnému životu. Mýtus Osirise a Horuse se stal jakýmsi příkladem této myšlenky na smrt.
Říká nám, že bůh plodnosti Osiris byl kdysi dobrým a moudrým vládcem Egypta. Byl to on, kdo vyškolil své lidi, aby obdělávali půdu a pěstovali zahrady. Osiris byl však zrádně zabit jeho bratrem - začarovanou a závistivou sadou. Syn Osirise, jasného sokola Horů, porazil Setha v souboji a potom vzkřísil jeho otce, což mu umožnilo polknout oko. Osiris se však poté, co vstal, rozhodl, že se nevrátí na Zemi a stane se vládcem království mrtvých.
Mýtus Osirise a Horuse by se samozřejmě neměl brát příliš doslovně. To není nic jiného než metafora umírající a vzkříšené přírody, jejíž nový život je dán obilím vrženým do země. A Horus, který oživuje Osirise, ztělesňuje životodárné sluneční světlo.
Tento mýtus v mnoha ohledech vyvolal myšlenky Egypťanů o posmrtném životě. Když faraón zemřel a na jeho místo nastoupil jiný, odehrálo se tradiční tajemství. Nový vládce byl vyhlášen pozemskou inkarnací boha Horuse a zesnulý byl truchlící jako Osiris. Zaniklý faraon nebo šlechtický šlechtic byl balzamován, na jeho hruď byl položen posvátný amulet v podobě scarab brouka. Nakonec napsali kouzlo, které vyzvalo srdce zesnulého, aby proti němu u soudu v Osirisu proti němu svědčilo.
