Nepříjemný pocit vzniká, když se mu do očí dostane osoba ve špinavém potrhaném oblečení, které kolem něj vyzařuje miasma. Je to však jeho chyba, že žije na ulici a hledá jídlo v popelnicích?
Obvykle se lidé odvracejí od lidí bez domova a snaží se projít rychleji. Obecně je lze považovat za nebezpečí pro společnost, právě oni jsou distributory závažných infekcí a pedikulózy. Tam, kde byli bezdomovci drženi, najdeme svrabové roztoče. Závěr je, že je třeba bojovat. Ale každý má právo na výběr. V SSSR se nebáli bojovat proti nim, dokonce i v trestním zákoně jim byl poskytnut článek pro tulák, parazitismus a žebrání.
Jak se v SSSR stali bezdomovci
Historie tuláka je stará jako tento svět. Ježíš Kristus byl také bezdomovec, pokud mluvíte z hlediska dostupnosti životního prostoru. A v bohaté, dobře nakrcené Evropě je dnes mnoho žebráků, USA nejsou výjimkou, jich je asi 3, 5 milionu. Ale je to jedna věc, když lidé putují touhou po duši, rádi toulají a žijí volně, nikomu nedluží nic, a je to úplně jiná věc, když člověk není předepsán, kde žil před vězením nebo když mu byl podvodně odebrán byt.
Ale takové situace jsou časté, když je osoba zbavena životního prostoru. V Sovětském svazu bylo velmi snadné stát se bezdomovcem, stačilo získat soudní rozsudek o skutečném trestu odnětí svobody. Poté, co byl člověk propuštěn z vazebních míst, neměl kam jít do bytu, kde dříve žil, možná ho už nezaregistrovali. V tomto případě pro něj existovaly tři způsoby: spáchat nový zločin a znovu jít do vězení, kde je shkonka (v žargonu - postel) a kde ho krmit třikrát denně.
Druhým způsobem je stát se bezdomovcem a třetím je najít práci, kde je poskytována ubytovna. Naštěstí neměl SSSR s takovým bydlením žádné problémy, téměř každý podnik měl ubytovny. V budoucnu by taková osoba mohla získat byt, pokud by pracoval slušně a přestal by být v rozporu se zákonem.
