V portrétech je Pushkin zobrazen jako pohledný muž se živým výrazem a rovným a tenkým nosem. Avšak ze svědectví současníků je známo, že v jeho vzhledu jsou zachovány rysy tak vzdáleného temného pleti, který má všechny vlastnosti negroidské rasy: široký nos, tmavé oči, kudrnaté vlasy.
Návod k použití
1
Pushkin zobrazuje několik malebných obrazů, které jsou v detailech zcela odlišné. Je známo, že malíři té doby nebyli příliš nakloněni, aby zprostředkovali realitu co nejpřímějším a bezprostředním možným způsobem, naopak bylo považováno za dobré mravní pravidlo znázornit člověka zdobením jeho rysů. Dávat vzhled Pushkinovy šlechty a poskytnout mu ty rysy, které byly považovány za nejkrásnější, bylo zcela normální. Proto si pro začátečníky můžete vyzkoušet, co sám básník řekl o sobě a jak ho jeho přátelé a známí popsali.
2
Pushkin vytvořil ve francouzštině báseň, ve které popsal svůj vzhled. Říká se, že ho nelze přirovnat k těm nejodpornějším v růstu. V důsledku toho byl Pushkin mužem průměrné výšky. Básník dále popisuje svěží pleť, hnědé vlasy a kadeře na hlavě. Pak říká, že je skutečnou opičí tváří. Alexander Sergejevič se očividně nepovažoval za hezkého, pouze porovnal jeho tvář s opicí.
3
V lýcea o Puškinovi řekli, že je „směsicí opice s tygrem“. Pravděpodobně nemluvil pouze o své tváři, ale také o své povaze, chování a zálibě malomocenství a nepořádku. Šlechetná dispozice a odvaha mladého básníka jeho přátelské lyceum vřele milovali. Podobné srovnání s opicí a tygrem vede vnučku maršála Kutuzova, píše, že básník pochází od afrických předků a že v jeho očích je dost černa, v nich se zachovalo něco divokého. Ale pak také píše, že Pushkin jiskří jeho myslí a je tak zajímavé mluvit s ním, že při rozhovoru s ním můžete zapomenout na vše, co mu v jeho vzhledu chybí.
4
Mnoho současníků zaznamenalo v pamětech a vzpomínkách o Pushkinovi, že jeho výrazy obličeje byly živé a jeho tvář zářila jeho myslí a nějakou dětskou živostí. Když mluvil s básníkem, lidé ho fascinovali a často mu připadal hezký ne proto, že měl skutečně neuvěřitelně atraktivní vzhled, ale proto, že byl úžasný člověk, který mohl okouzlit někoho svými osobními vlastnostmi.
5
Sám Pushkin napsal, že jeho portrét nebyl napsán, což by zprostředkovalo jeho charakter a vnitřní svět. O tom dokonce píše v románu „Eugene Onegin“, který doufá ve vzhled takového portrétu, díky němuž bude možné ho v budoucnu poznat. S ironií Pushkin píše, že nevědomky budou moci říci „toto byl básník!“ Při pohledu na jeho portrét.
6
Tam jsou tři nejslavnější portréty Pushkin. První napsal v roce 1826 umělec J. Vivien, sám básník nařídil. Druhý portrét v roce 1826 namaloval ruský umělec V.A. Tropinin, a třetí byl napsán v roce 1987 Kiprensky. I přes tak malý časový rozdíl mezi nimi jsou všechny portréty úplně odlišné, zobrazují tři různé lidi. Z nich lze soudit, jak nepřesné portréty té doby zprostředkovávaly vzhled. Každý umělec se snažil zdůraznit něco nejdůležitějšího podle jeho názoru. Jeden se pokusil vyjádřit dětinský výraz obličeje, druhý smutný a hluboký pohled, a třetí zlomyslný záblesk v jeho očích. Ale žádný z Pushkinových portrétů o něm neříká víc než jeho díla.
