Dlouho pryč jsou dny, kdy obyvatelé jiných zemí soudili Rusko podle převažujících nepřátelských stereotypů. Pak je formovaly takové pojmy jako studená válka a železná opona. Západní propaganda namalovala velmi nesympatický portrét ruského rolníka. Navždy opilý, s víčkem s klapkami na uši, s útočnou puškou Kalashnikov na tanku. Ruské ženy v tomto ohledu to také pochopily. Ale každá země je nejprve souzena svými lidmi.
Rusko je nyní otevřenou zemí. Ročně jej navštíví asi tři miliony zahraničních občanů a každý si vezme domů své dojmy z Ruska. Z nich se utváří obecná představa o zemi jako celku.
Podmíněně lze dojmy z návštěvy cizinců v jakékoli zemi rozdělit do tří kategorií: pozitivní, negativní a překvapivé. Poslední dva často doprovází. Každá osoba má v tomto ohledu samozřejmě svůj vlastní subjektivní názor. Když ale velká většina lidí vyjádří stejný názor na určité jevy v cizí zemi, stane se to už jako pravda.
Ruský pozitivní očima cizince.
Cizinci mají rádi ruské babičky. Komunikace s nimi je doslova radost. Obzvláště podmanivými zahraničními hosty je jejich laskavost a jednoduchost.
Otevřenost ruského lidu nezanechává cizince lhostejným. Poté, co cestovali celý den ve stejném prostoru vlaku s úplným cizincem, se Rusové mohou podělit s úplným cizincem a dokonce i s nejposvátnějším cizincem.
Dobrá povaha, pohostinnost a šířka přírody ruského lidu také potěší cizince.
Obdivují Leo Tolstoye. Pokloní se však ještě před těmi odvážnými lidmi, kteří jsou schopni číst jeho obrovský román „Válka a mír“.
Rudé náměstí v Moskvě je nejuznávanějším místem cizinců v Rusku.
