Život a úspěchy středověkých rytířů jsou pokryty legendami. V románech a historických filmech provádějí obrnění válečníci četné skutky jménem své dámy srdce nebo se podílejí na krvavých bitvách na straně svého pána. A jaký byl tradiční život středověkého rytíře?
Návod k použití
1
Každý rytíř se snažil žít ve svém vlastním hradě. Ne každý si takovou budovu mohl dovolit, protože stavba hradu vyžadovala značné finanční prostředky a schopnosti. Hrady obvykle vlastnili rytíři, kteří byli vznešeného původu nebo zbohatli ve službách svého pána. Méně bohatí středověcí válečníci žili na skromných statcích v naději, že zbohatnou.
2
Tradičně byly hrady stavěny na těch nejpohodlnějších místech, jejichž přístupy byly chráněny před náhlými útoky nepřátel přirozenými bariérami a mocnými zdmi. Pro vstup do obývacího pokoje jste museli projít bránou a vylézt na strmé kamenné schody. Schodiště vedoucí k hradu bylo uspořádáno docela chytře.
3
Schody v zámcích byly nejčastěji točité a zkroucené zleva doprava. Faktem je, že hrady byly postaveny s ohledem na možný útok nepřítele. Lezl na takový žebřík a držel meč v pravé ruce a nepřítel byl v nepříjemné pozici pro útok. Kamenné schody se často střídaly s dřevěnými a odstraňovaly, které bylo možné na schodech vytvořit nevyřešitelné mezery.
4
Hlavní místnost rytířského hradu byla přední síň. Konaly se v ní svátky a vystupovaly hostující herci. V hale vládl soumrak, zatímco malá okna byla chráněna kovovými mřížemi. Okenní otvory byly zakryty plachtami z býčí bubliny. Sklo ve středověku bylo příliš drahé; mohli se chlubit pouze paláci nejbohatších pánů, vévodů a králů.
5
Místnosti rytířského hradu byly osvětleny dehtovými pochodněmi. Uvízli ve speciálních regálech nebo prstencích umístěných ve stěnách. Přídavné osvětlení bylo zajištěno krbem, ve kterém zářily velké klády a celé kusy dřeva. V areálu zámku téměř vždy přetrvávala vůně pálení, sazí a kouře.
6
V době míru byl život obyvatel rytířského hradu poněkud monotónní, nudný a na samotě. Majitel hradu se zabýval lovem, cvičil bojová umění, sledoval, jak sluhové provozují domácnost, a v nejlepším případě přijal hostující cestovatele: tulní mniši, minstreli, obchodníci. Až ve dnech velkých oslav, rytířských turnajů nebo svatebních akcí byl hrad plný četných hostů, kteří se shromáždili z celého okresu. Takové události se vždy očekávaly s netrpělivostí a daly rytířům o nic menší potěšení než účast ve válkách.
