Neměnné části řeči se liší od proměnných v tom, že nemají konce. Tyto části řeči nelze změnit a v textu se používají ve stejné podobě. V souladu s učebními osnovami školy se jedná o servisní části řeči, účastníky, příslovce, výroky a onomatopoická slova.
Návod k použití
1
Mezi oficiální části řeči patří slova, na která nelze položit otázku. Tato slova nemají lexikální význam, protože neoznačují ani objekt, znaménko ani akci. Jejich jediná funkce je pomocná. Slouží k vyjádření vztahu mezi objekty, činy nebo znaky a také k jejich vzájemnému spojení ve větě a větě. Při analýze věty jsou obslužné části řeči přeskočeny, protože nejsou členy věty.
Služební části řeči jsou:
- částice („by“, „zda“, „pouze“, „ne“, „pouze“);
- odbory ("a", "ale", "a", "takže", "protože");
- předložky („in“, „under“, „through“).
2
Účastník se týká nezávislých částí řeči. Můžete mu položit otázky „Jak?“, „Co to děláš?“, „Co to děláš?“. Účast je nedefinovanou formou slovesa, což znamená další akci v hlavní akci. Účastníci zachovávají podobu slovesa, ze kterého jsou vytvořeni, a jedním z atributů slovesa je transitivita. Stejně jako sloveso, účast může být reflexivní a nenávratná a také může mít podobu dokonalé a nedokonalé formy.
Nedokonalý pohled znamená, že další akce ještě není dokončena. Ze současného slovesného kmene je vytvořen podřadný účastník, který používá příponu „a“ po syčení („dýchání“), v ostatních případech příponu „I“ („milující“) a „učit se“ ze slovesa „být“ („bytí“).
Perfektní pohled znamená, že další akce v době, kdy začíná hlavní akce, vyjádřená slovesným predikátem, je již za námi. Nedokonalé součásti se vytvářejí pomocí přípon „in“ („eating“), „vši“ („eating“), „shea“ („coming“) z nekonečného slovesa nebo slovesa v podobě minulého času a pomocí přípony „visí“ („dost“) z reflexivních sloves.
Věta svátosti je okolnost.
3
Příslovce je nezávislá část řeči, která označuje znak objektu, akce nebo nějaké jiné označení. Ve větě lze příslovce přiřadit slovesu, účasti, účasti, podstatnému jménu, přídavnému jménu nebo jinému příslovci. Příslovce nemají konce a nelze je změnit. Ve větě příslovce nejčastěji plní funkci okolností, ale mohou hrát roli predikátu. Následující skupiny příslovek se rozlišují podle označení:
- způsob jednání („Jak?“, „Jak?“), například: „spolehlivý“;
- čas („Kdy?“, „Jak dlouho?“, „Jak dlouho?“), například: „v létě“, „dlouho“;
- místa („Kde?“, „Kde?“, „Kde?“), například: „daleko“, „domov“;
- důvody („Proč?“), například: „vřele“;
- cíle („Proč?“), například: „záměrně“;
- míry a stupně („Kolik?“, „Kolik?“, „Do jaké míry?“, „Do jaké míry?“), například: „trochu“, „hodně“.
Samostatně v ruštině jsou zvýrazněny příslovce, která označují známky akce. Jsou to indikativní („odtamtud“), neurčitá („nějak“), tázací („proč“) a negativní („nikdy“) příslovce.
4
Interjekce plní funkci přenosu pocitů a emocí, aniž by pojmenovaly předmět, ani akci, ani znak, například „ah“, „oh“, „wow“, „wow“, „br-r“.
5
Onomatopoická slova jsou vytvářena tak, aby vyjadřovala zvuky živé a neživé přírody, například: „ku-ku“, „woof“, „meow“ atd. Také se nemění.
