Svátost vyznání je nedílnou součástí života křesťana. Nejčastější otázkou pro ty, kteří se poprvé připravují na přiznání: Musím si před tím přečíst nějaké modlitby? A pokud ano, které?
Návod k použití
1
Vyznání je dno sedmi křesťanských svátostí zřízených Spasitelem. Řekl apoštolům: „Přijměte Ducha Svatého: komu vám odpustíte hříchy, budou jim odpuštěny; jimž opustíte, zůstanou na tom.“ V této svátosti je pokání neviditelně rozeznatelné od jeho hříchů.
2
V ruské pravoslavné církvi (například na rozdíl od srbštiny) je přiznání povinné pro ty, kteří přijímají přijímání. Pro ty, kteří přijímají přijímání jen zřídka, se stále doporučuje, abyste se čas od času přiznali. A někteří jdou na zpovědi, aby zmírnili své duše nebo vyřešili problém. Svatí pravoslavné církve, kteří odpovídali na otázku, co je vyznání, řekli, že přiznání není ani tak konverzací s knězem, ani společenstvím s Bohem, takže k němu musíte přistupovat odpovědně.
Znamená to, že se před ní musí číst modlitby? Nejprve se pokusíme pochopit ještě jednu věc.
3
Co je to modlitba? Zdálo by se, že všechno je již tak jasné: modlitba je text, který člověk čte Bohu nebo světcům. Existují povinné modlitby, modlitby jen pro případ života. Všechno je pravda, s jedním „ale“. Církevní otcové říkají, že modlitba není jen text, ale také dialog srdce s Bohem. Pokud tomu tak není, pak text samotné modlitby nemá smysl. Podle učení svatých tedy neexistuje nic jako „povinná modlitba“. Existuje koncept „touhy duše k Bohu“. A to není něco, co je třeba zpravidla provádět. To by mělo vycházet z touhy samotné osoby. Koneckonců, jednota s Bohem je především v jeho zájmu.
4
Jako takové tedy neexistují povinné modlitby před přiznáním (na rozdíl například od svátosti, před kterou by se mělo přečíst určité pravidlo). Přiznání je však tak posvátným a vážným tajemstvím, že je v zájmu člověka přistupovat k němu koncentrovaně a shromažďovat interně. Toho lze nejlépe dosáhnout otočením srdce k Bohu modlitbou. Skrze modlitbu, která se lidem líbí nejvíce. Nebo skrze modlitbu ve svých jednoduchých slovech. Můžete si také přečíst Ježíšovu modlitbu: „Pane, Ježíši Kriste, smiluj se mnou, hříšníkem.“ Nejdůležitější věcí ve vaší modlitbě - ať už je to modlitba přečtená v modlitební knize, nebo modlitba podle vašich vlastních slov - je upřímná a živá výzva k Bohu s důvěrou, že bude modlitba vyslyšena. Přiznání pak nebude formálním výpisem svých hříchů, ale skutečnou výzvou k odpuštění Bohu.
