Nádherný básník 19. století je Vasily Andreevič Zhukovsky. Mnoho lidí ho však zná nejen jako básníka a spisovatele, ale také jako dobrého překladatele. Zhukovsky rád překládal básníky z Anglie, Německa, Francie a Řecka.
Vzhledem k tomu, že Žukovskij měl vynikající překladatelské umění, kultura rusky mluvící populace se výrazně zvýšila. Představil své čtenáře prominentním básníkům v Anglii, Francii, Německu a Řecku. Zhukovsky si obvykle vybral ty básníky a díla, která mu byla v duchu blízká. Zpravidla byla upřednostňována romantika.
Básníci Německa
V letech 1807 až 1833 Zhukovsky pracoval na překladech Schillerových děl. Ve svých dílech se čtenář objevuje humanista, který je podřízený Bohu a naplněný náboženskou náladou. V průběhu let se Vasilii Andreevičové podařilo překládat taková díla: „Achilles“, „Orleans Maiden“, „Vítěz vítězů“ a „Stížnost na Ceres“. Díky pečlivým překladům Žukovského se Schiller stal básníkem blízkým Rusku.
Souběžně s tím začal Zhukovsky pracovat s Goebelovými pracemi. Přeložil taková díla: „Červený karbunk“, „Ranní hvězda“, „Nedělní ráno ve vesnici“ a „Neočekávané datum“. Vasily Andreyevich přestal překládat Goebel v 1836.
Další německý básník, romantik L. Ulanda, Zhukovsky neodešel bez jeho pozornosti. Zájmy obou básníků byly shodné na ztělesnění aspirací pro druhý svět a zpěvu věčných pocitů lásky. Zhukovsky přeložil taková díla: „Sen“, „Útěcha“, „Příchod jara“, „Norman Custom“ a některé další.
