Jedním z vrcholů posledního světového poháru byl příchod několika tisíc fanoušků z Oranžové země Tulips v Brazílii. Je to evropský stát, který má dvě téměř stejná zeměpisná jména - Holandsko a Nizozemsko. A hlavní jazyk, ve kterém oba „oranžoví“ fanoušci a fotbalisté, kteří se stali bronzovými medailisty mistrovství, hovořili v Brazílii, se nazývá holandský nebo holandský, stejně jako vlámský nebo dokonce afrikánština.
Oranžový jazyk
I přes přítomnost několika možností najednou se země, jejíž symboly jsou oranžové a tulipány, nazývá Nizozemsko. A jeho hlavní jazyk se nazývá nizozemština. Pokud jde o Holanďany, toto jméno se narodilo analogicky se jménem dvou provincií země - Severní a Jižní Holandsko a chyba výslovnosti se neuvažuje ani v samotné zemi. Vlámský jazyk souvisí spíše s belgickým regionem Flandry, kde žije mnoho přistěhovalců ze sousedního Nizozemska. Když se v Belgii stali Flemingsy, dokázali si zachovat kulturu a tradice svých předků.
Pozor na Německo
Podle statistiků, jazyk, kterým na světě hovoří nejméně 23 milionů lidí, včetně 16, 8 milionů v samotném Nizozemsku, pochází z doby, kdy francké kmeny žily v Evropě. Pochází ze západoněmeckého jazyka indoevropské skupiny, kterou kdysi mluvili pobřežní franky. Stará angličtina je považována za „příbuzné“ Holanďanů (díky nimž téměř každý obyvatel Nizozemska zná moderní angličtinu), Frisian a Low German.
Kromě samotného Nizozemska je nejběžnější také v Belgii. Kde však existuje obrovské množství dialektů (jich je více než dva a půl tisíce). Vlámský jazyk v této zemi je jedním ze dvou úředních jazyků, kterým mluví více než šest milionů Belgičanů. A ve Flandrech je úplně jediným úředníkem. Určitě neměli čas zapomenout na Nizozemsko v bývalých zámořských koloniích - v Indonésii (Nizozemská východní Indie), Surinamu, Nizozemských Antilách a Arubě. Malé nizozemské komunity, které si také udržely svůj jazyk, existují v příhraničních oblastech Německa, na severu Francie (Francouzské Vlámsko), v USA, Kanadě, Austrálii, na Novém Zélandu a v některých dalších zemích.
Podle oficiálních údajů považuje 96% obyvatel „oranžové“ země za svůj rodný nizozemský jazyk. Zbývající čtyři procenta se považují za rodilé mluvčí západního Frisiana (jedná se o úřední jazyk provincie Friesland), dolních saských dialektů němčiny, kterými se mluví hlavně na severovýchodě země a severního Německa, a limburgerského dialektu Nizhne-Frankish, rozšířeného na jihovýchodě Nizozemska a Německa. Všechny tyto jazyky jsou uznány nizozemskou vládou jako regionální a jsou jimi podporovány v souladu s Evropskou chartou jazyků národnostních menšin.
