"Politický vůdce." Tato věta, stovky milionů lidí slyší každý den z televizních obrazovek, se sešla v různých textech. Ale ne všichni z nich budou schopni jasně a jasně vysvětlit, jaký význam je za tímto termínem.
Návod k použití
1
Kdo může být považován za politického vůdce? Na první pohled je odpověď na takovou otázku velmi jednoduchá, doslova leží na povrchu. Politický vůdce je hlava státu nebo nějaká strana, sociální hnutí. Tato jednoduchost je však patrná pouze proto, že tomu tak není vždy.
2
Politický vůdce je především člověk, který dokáže skutečně (a nikoliv nominálně) vést zemi nebo velké množství lidí, shromáždit a organizovat široké skupiny společnosti, inspirovat je se soucitem pro sebe, vírou v správnost jejich věci, jejich nápady. K tomu musí mít dar přesvědčování, oratorního talentu, pozoruhodných organizačních schopností a silné vůle. Jedním slovem, jak mají často říkat, charisma. Politický vůdce musí být mentálně připraven na obtíže, v případě potřeby převzít plnou odpovědnost a uchýlit se k přísným, i přísným, opatřením pro obecné blaho.
3
Proto nestačí jen vysoká pozice, aby se stal politickým vůdcem. Historie zná mnoho případů, kdy státy vedly slabé, nepřipravené lidi, kteří ve svých obchodních a morálních kvalitách jednoduše neodpovídali svému místu. V době míru, v šťastném prostředí, je to stále nějak únosné. V době zkoušek se však neschopnost těchto lidí být politickými vůdci změnila ve velké neštěstí jak pro sebe (a pro jejich blízké), tak pro lidi, stát. A skutečnost, že tito neschopní vůdci by mohli být docela hodní lidé, kteří si upřímně přáli dobro svých lidí, již nehraje žádnou roli. Klasickými příklady jsou francouzský král Ludvík XVI. A ruský císař Nicholas II.
4
Politický vůdce musí vytrvale hájit zájmy svého lidu a státu. Kromě toho musí vzít v úvahu zájmy druhé strany a v případě potřeby učinit přiměřený kompromis.
5
Bohužel, často jsou političtí vůdci lidé, kteří, jak se říká, „za výstřel z děla“ nemohou mít moc. Nejcharakterističtějším příkladem je Adolf Hitler, který s nesporným oratorním talentem, darem přesvědčování, obratně spekulováním o kolosálních obtížích Němců kvůli dravým podmínkám Versailleského světa a pocitu národního ponížení, dokázal inspirovat většinu Němců k fanatickému sebevědomí a stát se v čele Německa. Jak to skončilo pro Německo samotné a pro celý svět, je dobře známo.
