Filozofické tvrzení, že člověk je sociální bytost, našlo místo téměř ve všech humanitních oborech. Člověk jako člověk prostě není myslitelný bez společnosti. Může žít normální život pouze s využitím práce a zkušeností jiných lidí.
Návod k použití
1
Osoba se nenarodila jako osobnost, stává se jí pouze časem. Neexistují žádné přísné časové rámce. Osoba je považována za osobu, když začne samostatně rozhodovat a nese za ně plnou odpovědnost. Nezáleží na tom, jak je starý: 14 nebo 28 let. Osoba je především svobodným, autonomním a nezávislým předmětem života.
2
Člověk se tak stane pouze žít ve společnosti. Interakce s jinými lidmi mu umožňuje rozvíjet příležitosti, které jsou vlastní jeho povaze. Mimo společnost se většina těchto příležitostí prostě nemůže rozvíjet, to znamená, že člověk se nemůže stát osobou, žijící v izolaci.
3
Dochází k tzv. Socializaci, tj. Asimilaci sociální zkušenosti, získávání dovedností a kvalit, které vám umožňují plně a bezbolestně komunikovat s ostatními lidmi. Toto je proces, který začíná narozením osoby a trvá celý život. Základem socializace je aktivita a komunikace jednotlivce v různých sociálních skupinách (rodina, pracovní kolektiv, škola, neformální skupiny).
4
Tento proces umožňuje člověku ponořit se do kulturního prostředí, které se projevuje především vývojem jazyka, tradic a zvyků této společnosti. Poté získává různé cenné znalosti, zkušenosti a behaviorální programy, které již může sám přenášet. Takto dochází k neustálému šíření kultury v prostoru a čase.
5
Mimo společnost jsou lidé jen zvířata. Existuje mnoho důkazů o této skutečnosti. Mowgliho děti, které byly nuceny růst ve volné přírodě po návratu do společnosti, se nemohly zakořenit. Nedokázali se ani naučit, jak vyslovovat nejjednodušší slova, nemluvě o následné socializaci.
6
Výraz „člověk je společenská bytost“ nejprve říká, že člověk vždy komunikuje s ostatními lidmi a bez nich nemůže existovat. Ať je kdekoli, ať potřebuje cokoli, potřebuje pomoc ostatních lidí.
7
Jen málo lidí je schopno žít zcela samostatně, samostatně pěstovat jídlo a vytápět dům. Ale i těch málokdo získal znalosti od jiných lidí. Prostě si osvojili své zkušenosti a použili je k uspokojení svých potřeb.
8
Můžeme tedy bezpečně říci, že člověk je bez společnosti nepředstavitelný. Zároveň je zároveň subjektem i předmětem vlivu sociálních vlivů.
