Rodiče často pokřtějí své děti, aniž by přemýšleli o tom, proč a proč to dělají. Současně ne každý si je vědom toho, že křestní obřad není jen krásný obřad v kostele a v žádném případě není prostředkem ochrany před zlým okem, náladami a nemocemi.
Mnoho křtít děti jednoduše proto, že by to mělo být. Z větší části byly moderní matky a otcové také pokřtěni v dětství (i když ne tak masivně jako dnešní děti), takže tento obřad je považován za samozřejmost. Velmi často je to křest, kdy se do kostela přidávají drobky a poté je kostel navštěvován, nejlépe, dvakrát ročně o velkých církevních svátcích (Velikonoce, Vánoce). Někteří vidí svátost křtu jako druh „pilulky“ pro některé problémy se zdravím nebo chováním dětí a věří, že po vykonání obřadu budou moci pomoci dítěti rychleji se zotavit nebo lépe usnout bez hysterie. Velmi často se tak hádají nejen mladá maminka a táta, ale také starší, moudrší členové rodiny. Je však zásadně nesprávné považovat křest za způsob, jak získat shovívavost od vyšších sil. Věřící rodiče vidí proces křtu jako zcela přirozenou událost a pokřtějí své děti, protože nemají ponětí, jak se bez toho obejít. Podle křesťanské doktríny se člověk při křtu připojí k Božímu království, a to se musí stát i v kojeneckém věku. V tomto případě si jsou rodiče plně vědomi toho, co tento obřad znamená, provádějí náležitou přípravu (modlitby, přiznání) a velmi zodpovědně přistupují k výběru kmotrů, kteří by se měli stát arašídy spolehlivou podporou. V takových rodinách nejde dítě jen skrze svátost křtu, od dětství se připojuje ke kostelu. Podílejí se na něm, chodí s ním do služby, čtou mu Bibli nebo jednoduše prodávají podobenství, které jsou srozumitelné i těm nejmenším. Musím říci, že z pohledu víry má smysl pouze křestní obřad. Ačkoli kněží nikoho neodmítají, protože v každém případě se dítě připojí k Bohu, a pak vše závisí na jeho rodičích a kmotrech. Matky a otcové někdy přicházejí k víře skrze dítě, skrze svátost křtu a následná společenství a služby. Rovněž se věří, že během tohoto obřadu dítě dostává svého strážného anděla a spadá pod ochranu vyšších mocí.Někteří věří, že nestojí za to pokřtít dítě v tak mladém věku, ale musíte mu dát příležitost, aby se k tomu dostal sám. Pro věřící křesťany je taková čekací taktika absurdní a nemožná, protože podle jejich přesvědčení by mělo být dítě od velmi mladého věku vychováváno v Kristu a být skutečným křesťanem (a proto projít svátostí křtu).
