Většina novomanželů se těší na „líbánky“. Chtějí se plně bavit, trávit společně čas, aniž by se rozloučili. Ne každý pár si myslí, proč se toto období nazývá „medem“. Název má ve skutečnosti velmi vzrušující příběh.
Jednou z možností, jak vysvětlit, proč se tento měsíc nazývá „med“, je to, že čas po svatbě, který novomanželé společně tráví a užívají si, je sladký, jako by byl med. V tuto chvíli jsou obvykle ve vzájemném souladu, plné štěstí a nemají strach ani starosti. Proto je tento název měsíce zcela vhodný.
Následující předpoklad je historické povahy. Výraz "líbánky" není vůbec nový. Naši vzdálení předkové to také používali a tomuto období věnovali náležitou pozornost. Je také zajímavé, že téměř každý národ připisuje autorství tohoto jména sobě.
Líbánky v Rusku
V Rusku bylo pro novomanžele obvyklé dávat barel medu na svatbu. Hmotnost takového sudu se může pohybovat od pěti do deseti kilogramů. Možná to záleželo na štědrosti dárce. Novomanželé měli jíst med měsíc. Postarali se tedy o zdraví a sílu mladých i jejich nenarozených dětí. V Rusku byl med vždy považován za sklad užitečných vitamínů a minerálů. Během porodu proto žena dostala drink medu. Mužovi bylo doporučeno jíst několik lžiček, než šli spát s manželkou.
Líbánky v Řecku
Řecko vždy mělo podobný pohled na líbánky. Stejně jako v Rusku bylo obvyklé dávat med novomanželům med. Před zavedením novomanželů do domu bylo nutné je krmit medem.
V Řecku bylo obvyklé, že novomanželé odcházejí na celý měsíc do důchodu a pijí medovinu a věnují čas výhradně sobě.
A mimochodem, medovina se používala během líbánky nejen v Řecku. Jeho hlavními složkami byly med, voda a třešně. Mohlo by se také přidat všechny druhy koření.
V některých evropských zemích tradice pití lahodného medového vína v prvním měsíci po svatbě přežila dodnes. Pouze novomanželé sami nepijí, ale jejich blízcí příbuzní. Má se za to, že to má pozitivní dopad na jejich budoucí vztah. A to se děje tak, že příbuzní na obou stranách se k sobě přibližují.
