Typicky je žánr díla při čtení snadno identifikovatelný. Problémy vznikají, když autor sám dává své tvorbě hodnocení, které se neshoduje s dojmem na čtenáře. Příkladem je hra A.P. Čechovův „třešňový sad“, který autor nazval komedií.
Lze třešňový sad nazvat tragédií?
Většina současníků Antona Pavloviče Čechova vnímala třešňový sad jako tragické dílo. Jak tedy pochopit slova autora hry, který nazval tuto pracovní komedii a dokonce i frašku? Je možné jednoznačně konstatovat, že senzační hra ve své době může být jednoznačně přiřazena k určitému žánru?
Odpověď lze nalézt v definicích různých žánrů literatury. Věří se, že tragédie může být charakterizována následujícími rysy: vyznačuje se zvláštním stavem situace a vnitřním světem hrdinů, vyznačuje se mučením a nerozpustným konfliktem mezi hlavní postavou a okolním světem. Tragédie je často zakončena žalostným koncem, například tragickou smrtí hrdiny nebo úplným zhroucením jeho ideálů.
V tomto smyslu nelze Čechovovu hru považovat za čistou tragédii. Hrdinové díla nejsou pro roli tragických postav vhodné, přestože jejich vnitřní svět je složitý a protichůdný. Avšak ve hře při popisu postav, jejich myšlenek a akcí se snadná ironie, kterou Čechov zmiňuje o svých nedostatcích, neustále uklouzne. Obecný stav světa, ve kterém jsou postavy hry, lze samozřejmě nazvat bodem zlomu, ale v tom není nic tragického.
