Ve vědě neexistuje univerzální definice práva, ale obecný význam tohoto pojmu je jasný všem. V obecné podobě může být zákon reprezentován jako soubor určitých pravidel upravujících sociální vztahy. Důvody vzniku práva je proto třeba hledat ve samotné struktuře společnosti.
Proces vzniku a formování práva probíhal v úzké souvislosti s procesem vzniku a formování samotné společnosti. Formování lidského myšlení, vědomí osoby o své vlastní individualitě a jedinečnosti, hromadění znalostí o vnějším a vnitřním světě - to vše vedlo k významné komplikaci struktury vztahů mezi lidmi. Aby bylo možné tyto vztahy regulovat, bylo zapotřebí nového sociálního mechanismu, který nemá v živočišné říši žádné analogy. Tento mechanismus se stal zákonem a věří se, že morálka byla předchůdcem zákona. V moderním pohledu je morálka definována jako soubor norem a pravidel přijatých ve společnosti a regulujících lidské činnosti. Povědomí o pojmech dobro, zlo, svědomí, čest, spravedlnost, povinnost, milosrdenství a další významně zvýšilo vitalitu celé společnosti. Právě v tomto období historie můžeme říci, že lidská společnost přestala být smečkou. Důležitým krokem bylo uskutečnění hlavního práva každého člověka - práva na život, bez něhož všechna ostatní práva ztrácejí smysl, ale morálka se týkala pouze morální složky veřejného života, která je pouze jedním z mechanismů veřejné kontroly, ale nikoli řízení. Účinné řízení vyžadovalo normy stanovené nikoli samotnou společností, ale jejich vůdci. A prvními zdroji těchto norem byly zvyky. Zvykem se míní akce zakořeněná ve společnosti opakovaným opakováním. První historicky zaznamenaná forma zvyku byla tabu. Tabu byl zákazem uvaleným knězem a závazným pro každého člena komunity. Prvním všeobecně uznávaným tabu je zákaz incestu, který výrazně zlepšil lidský genový fond. Vůdci a kněží měli moc, a proto i schopnost zakládat zvyky. Pravidlo, původně vyjádřené zvykem, se pak stalo zákonem a další komplikace sociální struktury vedly také ke komplikacím právního aparátu společnosti. Začaly se objevovat a rozvíjet nové veřejné a právní instituce, jejichž vývoj pokračuje dodnes. Zákon se stal prostředkem regulace sociálních a lidských vztahů a stal se nedílnou součástí existence společnosti.
