Téměř každý ženatý ortodoxní duchovní nenosí snubní prsteny. To neukazuje neúctu k vyvolenému, s nímž se rozhodl žít celý svůj život v lásce a jednotě, ale obvyklá církevní praxe najde ztělesnění. Skutečnost, že duchovní (jáhen nebo kněz) odstraní prsten po vysvěcení, symbolizuje službu jedinému Bohu.
Kněz je jedním z těch, kdo se spojují s Kristem nejen ve svátosti svatého křtu, ale je také přímým Božím služebníkem. Zásnubní prsten symbolizující vztah mezi dvěma lidmi je odstraněn ve znamení, že kněz je primárně spojen přímo s Bohem. Kněz navíc není jen přímým služebníkem Pána, ale také lidem, kteří chtějí najít cestu k Bohu. Současně má manželka duchovenstva všechna práva nosit prsten, protože nepřijala kněžství.
Kromě toho existuje praktický důvod. Kněz je vykonavatelem svátosti eucharistie (společenství). Právě při knězově modlitbě sestoupí milost Ducha svatého na předem připravený chléb a víno. Tato božská milost také přispívá ke skutečnosti, že chléb a víno se stávají Kristovým tělem a krví. Ve stejné době musí kněz při přípravě látky na svátost zajistit, aby nezmizela ani jedna drobka chleba, a pak tělo Kristovo. Aby se předešlo situacím, kdy částice těla Páně může spadnout pod prsten, odstraní se symbol zapojení. Nemělo by dojít ke ztrátě jediné drobky zasvěcených svatých darů. Toto odhaluje úctu kněze před největší svatyní pravoslaví.
Ukazuje se tedy, že kněží, kteří nejsou snubními prsteny, jsou znakem plné obětavosti vůči Bohu a také kvůli úctě k svatému tělu a Kristově krvi.
