Thomas Nagel je slavný americký filozof. Výzkumník významně přispěl ke studiu etiky a altruismu. Kromě toho je profesorem na newyorské univerzitě filozofie a práva, jeho pedagogická praxe je více než 40 let. Nagel oponoval neararwinistickému pohledu na vznik vědomí a také silně kritizoval zjednodušený přístup současníků k filozofii.
Časná biografie
Thomas Nagel se narodil 4. července 1937 ve městě Bělehrad v Srbsku. Jeho rodiče byli Židé. Během let nacistické vlády uprchli z Německa a snažili se najít politické útočiště. V roce 1939 se rodina přestěhovala do New Yorku, kde mladý Thomas strávil celé své dětství.
Po ukončení školy Nagel nastoupil na Cornell University na Filozofické fakultě a v roce 1958 promoval s vyznamenáním. Právě zde se poprvé seznámil s filozofií slavného rakouského logika Ludwiga Wittgensteina, který na něj měl velký vliv. Poté se Thomas rozhodl pokračovat ve studiu na Oxfordské univerzitě. Díky prestižnímu stipendiu Fulbrightovi se mu podařilo získat vzdělání zcela zdarma. V roce 1963 mladý vědec úspěšně obhájil svou práci na Harvardské univerzitě, po níž získal titul doktor filozofie. Zároveň se stal přítelem významného analytika Johna Rawlse, který se později stal známým jako „nejdůležitější politický filozof dvacátého století“.
Od roku 1963 do roku 1966 Nagel vyučoval na Kalifornské univerzitě a Princetonu, kde vyučoval tak slavné vědce jako Susan Wolf, Shelley Kagan a Samuel Scheffler. V budoucnu všichni obdrželi světovou slávu a uznání od vědecké komunity.
O několik let později se Thomas stal členem Americké akademie umění a věd, stejně jako odpovídajícím členem Britské akademie. V roce 2006 byl zvolen čestným předsedou Americké filozofické společnosti. Za svůj vědecký výzkum získal Rolf Shock Prize a čestný diplom z Oxfordské univerzity.
Kariérní růst
Nagel publikoval své první filozofické studium ve věku 20 let. Během své kariéry napsal více než sto vědeckých článků pro různé časopisy. Thomas stále upřímně věří, že je nemožné najít jediný skutečný pohled na svět. V jeho dílech se říká, že existuje obrovské množství různých způsobů a metod k pochopení našich praktických a morálních principů. Kromě toho vědec neustále přesvědčoval své odpůrce, že zdravý rozum je jen vynálezem lidstva, protože ve skutečnosti má každý zástupce společnosti zvláštní druh myšlení. Ve své práci „Jaké to je být netopýrem?“ Thomas vysvětlil, že objektivní věda není schopna pomoci lidem plně se poznat, protože celý proces sebepoznání je ve skutečnosti postaven na subjektivním přístupu.
Kromě toho filozof opakovaně zmínil, že věda o člověku stále neví nic. Ve svých spisech však neustále zmiňuje, že v budoucnu bude věrohodná znalost mysli, která jednotlivcům umožní rozpoznat, co leží na základě jejich mentálních a fyzických vlastností.
Touha prezentovat lidskou přirozenost jako složený a strukturovaný systém doprovázel racionalisty po mnoho let. Tak například na jedné z vědeckých konferencí kritizoval směr fyzismu, jehož následovníci identifikovali funkce mozku a vědomí. Thomas byl však přesvědčen, že subjektivita je hlavním rysem vědomí, a proto žádný vědec nebyl schopen popsat duševní práci jednotlivce pomocí objektivních pozic. Pro tak rozsáhlou studii je vždy nutné brát jako základ individuální rysy osobnosti. Pouze tak lze podle jeho názoru získat důkaz o psychofyziologickém stavu jedince.
Současně měl Thomas Nagel poměrně zajímavé pohledy na evoluci člověka. Věřil, že materialističtí filozofové nedokázali vysvětlit zákony, kterými vědomí funguje. Podle jeho pohledu na svět vždy mysl doprovázela člověka, a proto je přirozenou součástí. Na základě teoretického porozumění Thomas dokázal, že standardní přístup ke vzniku života ztratil svůj význam. Nagel vždy obhajoval, že život není řadou nehod, ale důsledným procesem lidského rozvoje. Jeho názory sdíleli tak významní obhájci racionálního významu jako Michael Behe, Stephen Meyer a David Berlinsky.
