Jméno divadelní a filmové herečky Valentiny Karavaeva je dnes téměř každému neznámo. Životní příběh nejmladšího laureáta Stalinovy ceny je však tak úžasný, že se podobá pohádce. Tento příběh končí jen šťastným koncem.
Je pravděpodobné, že Popelka Valentine, která zůstala sama po tom, co se vzdala boty, byla šťastná svým způsobem. Někdy udělá takový dojem, soudě podle amatérských filmů, které vytvořila, pro nedostatek dalších rolí.
Splnění tužeb
Alla Ivanovna Karavaeva se narodila 21. května 1921 ve Vyšném Volochyoku. Dívka se jí opravdu nelíbilo její skutečné jméno.
Dítě od útlého věku si bylo jisté, že se stane herečkou. Název „Alla“ je pro scénu zcela nevhodný. Pětiletá dcera požádala matku, aby jí zavolala Valentinu.
Po škole šla budoucí herečka do hlavního města. Tam chodila do školy v Mosfilmu. S vypuknutím druhé světové války se zdálo, že člověk může zapomenout na kariéru.
Úřady se však rozhodly posílit bojového ducha pomocí umění. Proto filmování pokračovalo. To bylo v tuto chvíli to bylo předurčené stát se hvězdou Vale Karavaeva.
V roce 1942 se na obrazovkách země objevil obraz s dojemným a jednoduchým spiknutím „Mašenka“. Mladý herec v ní hrál hlavní postavu. Úspěch byl neuvěřitelný.
Zlomený sen
Pásku se mi líbilo nejen běžným divákům. Valentina získala Stalinovu cenu právě pro ni. Dvacet jedna letá herečka Stalin potřásl rukou. Je možné, že jí to v budoucnu zachránilo život.
Štěstí Karavaeva však netrvalo dlouho. Od ocenění uplynulo jen několik měsíců. V roce 1944 se Valentina dostal do autonehody na cestě k natáčení nového obrazu „Moskva Sky“.
Když se auto srazí s tramvají, řidič zemřel. Herečka zůstala naživu, ale od brady k uchu jí táhla hrozná jizva. Tvář dříve atraktivní dívky zůstala znetvořená.
To vylučovalo možnost natáčení. Zůstaly jen epizodické role. Po vítězství se Karavaevě podařilo dostat do Mossovetova divadla. Role, které jí byly dány, nebyla nijak sekundární.
Umělec však nezanechal naděje na návrat bývalé tváře. Nemohla pomoci domácím odborníkům. V tuto chvíli se však Valentina setkal s britským diplomatem Georgem Chapmanem.
Tomovi se už dlouho líbí zábavná okouzlující dívka z obrázku „Mashenka“. I s jizvou ji poznal. Mladí lidé se vzali v roce 1945. Při vědomí ceny Stalin dal zoufalé osobní povolení k odchodu.
Šance na štěstí
Všichni zašeptali, že manželství bylo uzavřeno pouze kvůli prospěchu: herečka potřebuje plastickou chirurgii v zahraničí. Sovětskému Popelce se podařilo zorganizovat divadlo pod ruskou komunitou v Ženevě, pro které inscenovala hry a hry.
Valentina se více než jednou obrátila na specialisty v zahraničí. Ale nic z toho také nepřišlo. Dokonce i ti nejlepší chirurgové pokrčili rameny. Postižená osoba byla opravena jen nepatrně.
Zoufalá Karavaeva se rozhodla vrátit. Manžel marně odradil milujícího manžela. Ujistil ji, že její jednání je jako smrt. Zpěvák, který zůstal bez rolí a bez naděje, však nechtěl nic poslouchat.
Začátkem padesátých let se Valentina vrátila do SSSR. Po rozvodu v letech 1950-1951 si zachovala jméno Chapman.
Kolaps naděje
S herečkou, která přišla z kapitalistické země, se mnozí rozhodli nekontaktovat. A sama Karavaeva vždy věřila, že ji sleduje KGB.
Herečka se mohla dostat pouze do divadla ve své malé domovině. Ale už jí nebyla nabídnuta role. Od roku 1957 účinkoval ve filmovém studiu Gorky.
V roce 1964 měla štěstí jen s Schwartzovou pohádkou „Obyčejný zázrak“. Pozvala ji Erast Garin. Na scéně se Valentina Ivanovna pokusila o obraz Emilia.
Naposledy se na obrazovce objevila kdysi slavná Mašenka v roce 1968. Hrála v malé epizodě malby Mojžíše Kalíka „Chcete milovat …“.
V Divadle herce byly omítky vyplaceny ze soucitu. Aby nějak přežila, herečka začala hrát hlas. „Dala“ svůj hlas mnoha cizím hvězdám: Grete Garbo, Bette Davis, Marlene Dietrich.
