Interakce člověka a státu je nesmírným tématem. Je zcela zřejmé, že bez státu, jako řídícího aparátu, všude vzniká chaos. Je naprosto nezbytné bojovat proti zločinu, řešit konflikty a spory a poskytovat ochranu před vnějšími útoky. Může se však také změnit z obranného aparátu na aparát útlaku a potlačení, což potvrzuje celá historie lidské civilizace. Je dobře známo, že „moc kazí a absolutní moc kazí absolutně“.
Je naprosto nezbytné, aby měl každý občan státu spolu s povinnostmi práva. Nezcizitelné, patřící mu od okamžiku narození. Jen proto, že je osobou a občanem tohoto státu. Práva, která mu nikdo nemůže (včetně vyšších úředníků) odebrat.
Proč je to nutné? Za prvé, aby se člověk necítil jako maličký, nevýznamný „zub“ v obrovském a mocném státním stroji, na kterém nic nezávisí. Osoba, která ví, že má nezcizitelná práva, považuje za samozřejmost, že je osobou. Nejedná se o „šroub“, ani o anonymní drobek ve stejné anonymní biomase, ale o svobodnou osobnost, jejíž práva se nikdo neodváží porušovat nebo omezovat.
Tito lidé jasně vědí, co a do jaké míry od nich může stát požadovat, a kde začíná bezpráví a svévolnost. Proto sami mohou hájit svá porušená práva a pomáhat jiným obhájit je. Nebudou lhostejní k chybám a nesprávným jednáním úřadů, a to ani na nejvyšší úrovni, ale budou vyžadovat jejich opravu. Tak je možná zachránil před korupcí ze strany úřadů a jejich země před velkými problémy.
Celý běh ruských dějin byl bohužel zaměřen na potlačování osobnosti, tlumení její sebeúcty a iniciativy. Nepříjemný výraz: „Potřebujete více než kdokoli jiný?“ nebo „Nevystrkujte hlavu!“ výmluvně o tom mluvit. Projev „individualismu“ byl považován za nehodný skutek hodný odsouzení společnosti. Musíme se toho rozhodně zbavit! Pokud občané Ruska zaujmou aktivní životní postavení, jsou připraveni rozhodně hájit svá práva, aniž by se považovali za „kolečka“, bude mít naše společnost šanci situaci změnit k lepšímu.
