Kniha je skvělým výtvorem lidské kultury a nejdůležitější věcí v kultuře každé země je knihovna. D.S. Likhachev uvedl, že pokud náhle zahynou všechny instituce a univerzity, kultura může být obnovena dobře organizovanými knihovnami.
Ve starověku byly knihovny úložištěm záznamů, ve starověku se staly komunitními centry, jejichž hlavním úkolem bylo šíření znalostí. První knihovny v Rusku se objevily ve století XI - XII v Kyjevské Rusi. Dnes jsou knihovny místem, kde je možné najít knihu o jakémkoli oboru znalostí potřebných pro práci, studium nebo zábavu.
Hlavním úkolem knihoven je organizovat sběr, ukládání a veřejné použití knih a jiných tištěných publikací. Všechny moderní knihovny lze rozdělit do dvou typů: hromadná (městská, okresní), která jsou vícesměrná a určená pro čtenáře všech věkových kategorií a profesí, a vědecká (univerzita, průmysl, technická), která shromažďuje publikace odpovídajících oblastí a oborů znalostí.
Činnosti knihovny jsou prováděny dvěma směry: vydávání knih do domu (předplatné) a práce studovny, kdy se práce s obzvláště cennými a vzácnými edicemi odehrává přímo v knihovně.
Novinkou ve vývoji knihovnictví bylo otevření virtuálních knihoven. Na specializovaných webech může každý uživatel internetu najít téměř jakoukoli knihu, včetně těch vzácných, a stáhnout ji do svého počítače.
Knihovny jsou v první řadě nezbytné k získání znalostí a zapojení se do sebevzdělávání. Jsou to starší občané, od běžných studentů po významné vědce. Koneckonců, jak víte, kdo vlastní informace, je vlastníkem světa.
Podle ujištění neurofyziologů může lidský mozek ukládat informace mnohonásobně více než ukládání Kongresové knihovny. Ale dokud se lidé nenaučí, jak využít jedinečnou příležitost svého mozku, knihovny budou pro člověka nezbytné a nezemřou.
A v celé historii lidstva dosud nebyl vynalezen dokonalejší způsob ukládání přístupných informací.
