Vztah k náboženství je tak složitý problém, že je jednoduše nemožné ho vyčerpat dvěma hledisky: „Věřím“ a „Nevěřím“. Existuje mnoho pozic a rozdíl mezi nimi je tak zanedbatelný, že bez slovníku nemůžete přijít na to. Zejména lidé často považují za nejasné, jaký je rozdíl mezi „ateistou“ a „agnostikem“, pokud se žádné z nich netýká jakéhokoli náboženství.
Ateismus je jistota nepřítomnosti Boha nebo jiné vyšší mysli. Ateisté často zahrnují lidi, kteří popírají možnost existence paranormálních jevů. V obecném případě ateista nevěří v nic, co nelze experimentem prokázat nebo ověřit pozorováním.
Agnostik je méně kritický. S jistotou neříká, že neexistuje žádný Bůh, pouze hlásí, že v tomto ohledu není možné najít přesnou odpověď. Jinými slovy, člověk považuje za nesmyslný jakýkoli spor o koncepty, které nelze prokázat nebo vyvrátit. Z takového postavení vyplývá, že jeho držitel může v přítomnosti dostatečného počtu nesporných argumentů zaujmout obě strany.
Je důležité si uvědomit, že pochybnosti o náboženské příslušnosti pravého Boha nejsou vůbec agnostické. Osoba, která si není jistá legitimitou instituce samotné církve nebo věrohodností konkrétního náboženství, se týká antiklerikalismu.
Nejjednodušší a nejméně správná odpověď na otázku položenou v záhlaví by byla: „Ateista je jistý, ale agnostické pochybnosti.“ V tomto tvrzení je pravdou, že ateismus kriticky odmítá existenci Boha a přijímá teorii velkého třesku mnohem ochotněji. Agnosticismus však není nutně integrálním světonázorem.
Samozřejmě může mluvit v tomto smyslu: víra, že svět je pro člověka objektivně neznámý. To však není v rozporu ani s ateismem, ani s jinou vírou. Důležitá je skutečnost, že je uznána nespravedlnost. Například pozice agnostického teisty by byla: „Vím, že je nemožné dokázat existenci Boha, ale chci mu věřit.“ Vědec není o nic horší: „V současné fázi vědy není možné prokázat nepřítomnost Boha, ale jsem si jist, že je tomu tak.“
