Uprchlická instituce, vytvořená s cílem zachránit životy civilistů ve vojenských konfliktech, způsobuje v moderním světě stále větší debatu. Politická i veřejná osobnost se snaží stanovit nejjasnější kritéria pro udělení azylu, aby na jedné straně pomohla potenciálním obětem konfliktů a na druhé straně zohlednila možnosti hostitelských zemí.
Návod k použití
1
Uprchlíci existují od vypuknutí vojenských konfliktů. Postupně se komplikováním byrokratických postupů a zpřísňováním hraničních kontrol bylo nutné vytvořit zvláštní postavení pro lidi, kteří hledají spasení před pronásledováním v jiné zemi. Ještě před druhou světovou válkou některé státy světa vydávaly zvláštní víza Židům, kterým hrozilo odeslání do koncentračních táborů v nacistickém Německu. Jednotný systém a mezinárodní závazky v otázce uprchlíků však neexistovaly. Až v padesátých letech přijala OSN uprchlickou úmluvu, podle níž nelze osobu, která opustila svou zemi kvůli pronásledování nebo ohrožení života a byla uznána za uprchlíka, vrátit do země, z níž uprchl.
2
Současná situace ukazuje, že postavení uprchlíka se stává stále nejasnější kategorií. Stávají se uprchlíky nejen z politických důvodů, ale také z ekonomických či dokonce klimatických důvodů. Vyspělé země se zároveň stále více potýkají se situací nelegální migrace maskované jako uprchlíci - stále více lidí z rozvinutých zemí, kteří se nemohou do žádané země dostavit jiným způsobem, se tam dostanou nelegálně nebo na turistické vízum a požádají o postavení uprchlíka, i když a ve vlasti nehrozí žádné skutečné nebezpečí.
3
Boj proti takové migraci se provádí různými metodami. Řada zemí zpřísňuje kritéria pro uprchlíky - musí poskytnout více důkazů o tom, že jejich životy byly skutečně ohroženy.
Jiné státy, jako je Francie, se snaží urychlit zpracování dokumentů o uprchlících. Skutečnost je taková, že zajištění těch, kteří uprchli před pronásledováním, nejčastěji připadá na ramena země, která je přijímá. Rychlejší přezkum cenných papírů proto může státu pomoci šetřit peníze a také přispěje k rychlejší integraci skutečných uprchlíků.
Třetím způsobem je použití vyrovnávacích pamětí. Například v roce 2013 Austrálie uzavřela dohodu se sousední Papuou-Novou Guineou, že všichni uprchlíci, kteří přijeli do Austrálie, by tam šli a hledali útočiště přímo v Nové Guineji.
4
Spolu s problémem falešných uprchlíků existuje také problém s nárůstem počtu lidí, kteří jsou ve svých zemích skutečně ohroženi. OSN proto při řešení problému uprchlíků usiluje o udržení míru a snaží se normalizovat situaci v zemích, v nichž probíhají vojenské konflikty. Lze však učinit závěr, že skutečný pokles počtu uprchlíků lze očekávat pouze se zvýšením životní úrovně v nejchudších zemích as odchodem totalitních a autoritářských režimů.
