V jednom z přípravných týdnů na Svatý postní pravoslavná církev připomíná podobenství o evangeliu, které Kristus řekl o marnotratném synovi. V tomto vyprávění evangelia lze najít smysl pro každého, kdo usiluje o Boha.
Evangelista Lukáš vypráví o podobenství o Ježíši Kristu, ve kterém Spasitel mluví o marnotratném synovi. Jeden bohatý muž měl dva syny. Jednou se jeden z nich rozhodl opustit dům otce a požádat svého otce o část svého hmotného majetku jako dědictví jeho existence. Milující otec nezasahoval do svého pronásledování se svým synem, i když srdce rodičů pociťovalo smutek. Nevděčný syn získal prostředky a odešel z domu.
Ve vzdálených zemích se zlý syn honil, ale nastal čas, kdy došly peníze. Evangelijní postava neměla nic k jídlu, neměl přístřeší. A pak si syn vzpomněl na svého otce. Rozhodl se vrátit, činit pokání a požádat o odpuštění v naději, že ho jeho otec vezme za jednoho ze svých zaměstnanců.
Když se syn blížil k domu svého otce, jeho otec ho viděl a vyšel se s ním setkat. Nevděčný syn se začal modlit za odpuštění a řekl, že už není hoden být nazýván synem. Milující rodič objal své dítě, nařídil sluhům, aby připravili hostinu, porazili nejlepšího telete, oblečili mladíka do bohatého oblečení. Otec byl rád, že znovu získal svého ztraceného syna.
Druhý syn svého otce se v tuto chvíli vrátil domů a viděl veselí, které nemohlo způsobovat zmatek. Zeptal se svého rodiče na příležitost takové události. Po vysvětlení vysvobodil syn rozhořčení. Stěžoval si na svého otce, že byl tak laskavý ke svému zlému bratrovi. Otec však své dítě ujistil a vysvětlil, že velkou radostí bylo, že se marnotratný syn vrátil.
Toto podobenství je vysvětleno tím, že Bůh hříšníky nikdy neodmítá. Kristus jinde v evangeliu říká, že radost z nebe se děje více o jediném hříšníkovi, činícím pokání než asi 99 spravedlivých lidí. Lidé, kteří se pokoušejí žít s Bohem, mají příležitost neustálého zlepšování. Mohou být s nebeským Stvořitelem, což samo o sobě je požehnáním pro člověka. Ale hříšník, který se odvrátil od Boha, nemá takovou příležitost. Když tedy člověk získá pokání a touhu napravit svůj život ke svému nebeskému Otci, Bůh přijme hříšníka. Bůh chce, aby člověk opustil svůj hříšný život a vrátil se do své nebeské domoviny, protože to ukazuje na svobodnou vůli člověka ve snaze o dobro.
Pravoslaví vidí v marnotratném synovi téměř každého člověka, protože neexistují lidé bez hříchu. Proto pokání kterékoli osoby podle učení Pravoslavné církve způsobuje radost z nebe.
