Pravoslavná křesťanská víra je založena na základních formulacích doktríny přijímané celou církví. Hlavní podstata doktríny pravdy v moderní době se nazývá dogma a má obecný církevní význam a přímé spojení s životem a vírou člověka.
Moderní učebnice dogmatické teologie ukazují, že slovo „dogma“ má řecké kořeny a překládá se jako „počet“, „předpokládej“, „přemýšlej“. Dokonalost latinského slovesa „dedogme“ má v ruském jazyce význam „určeno“, „stanoveno“, „instalováno“, „vyřešeno“.
Termín dogma má předkřesťanskou historii. To bylo používáno filozofy starověku. Plato tedy ve svých dílech nazýval tento pojem lidské pojetí a představy o krásných a spravedlivých. V Senecových dílech se dogma týká základních morálních standardů. Navíc, filozofické pravdy, které nevyžadovaly důkaz, stejně jako vládní nařízení a vyhlášky, byly nazývány dogmy.
V Novém zákoně se slovo „dogma“ používá ve dvou významech:
- Lukášovo evangelium vypráví o nařízení augustovského vládce o sčítání lidu. Vyhláška Caesara se nazývá dogma. Kniha Skutků svatých apoštolů nazývá apoštolské dekrety Jeruzalémského koncilu „ta dogmata“.
- Apoštol Pavel používá tento termín k označení křesťanské doktríny jako celku.
Pro křesťanskou církev II. - začátek IV. Století se tedy dogma nazývala celá křesťanská dogma, která zahrnuje nejen základní zásady víry, ale také morální zásady. Období ekumenických rad, které začalo ve IV. Století, ovlivnilo skutečnost, že pouze dogmatické pravdy se staly známými jako dogmata. Stalo se tak díky vytvoření jasných teologických doktrinálních formulací, které církev přijala od okamžiku svého založení. Je užitečné pochopit, že samotná podstata vyznání se nazývá dogma a slovní formulace („shell“) je dogmatická formulace.
Po sedmé ekumenické radě se dogmy začaly nazývat dogmatické pravdy, které byly potvrzeny na ekumenických radách biskupů a duchovních křesťanské církve. V jeho jádru jsou dogmata hranice, hranice, za kterou lidská mysl nemůže překročit myšlení o Bohu. Dogmata chrání víru člověka před falešnými heretickými vyznáními. Například například dogma dvou přirozenosti v Kristu svědčí o víře pravoslavné osoby, že Kristus je pravý Bůh (v plném smyslu slova) a člověk (ztělesněna druhá osoba Nejsvětější Trojice).
Křesťanská ortodoxní dogmata mají určité vlastnosti, vyjádřené na základě doktríny, zjevení, církevní a právně závazné (všeobecně závazné). Dogma je tedy doktrinální pravdou, kterou přijímá celá pravoslavná církev.
Někdy dogmy a základní doktrinální pravdy jsou pro lidské vědomí obtížné vnímat. Například je nemožné, aby lidé plně pochopili koncepty jednoty a Trojice Božství s jejich myslí. Dogmata některých teologů se proto nazývají křížem pro lidskou mysl.
Pravoslavná osoba musí pochopit, že dogmata mají praktický účel a přispívají nejen ke správnému myšlení o Bohu, ale také k jednotě s Ním a snaze o Stvořitele. Historik církve A. V. Kartashev ve své práci „Věk ekumenických rad“ tedy píše:
Další pozoruhodný teolog V.N. Lossky přímo hovoří o účelu a významu dogmat:
