Termín doktrína Brežněva se objevil mimo Sovětský svaz a začal se používat až po mnoha letech. Tzv. Zahraniční politika SSSR za vlády Brežněva se táhla od 60. let 20. století až do roku 1990, kdy Gorbačov zcela změnil průběh svého předchůdce.
Po druhé světové válce se celá východní Evropa a část střední (Německo) dostaly pod kontrolu SSSR. Nominálně byly země socialistického bloku, s výjimkou Jugoslávie, nezávislé demokracie, ale praxe vztahů se Svazem sovětských socialistických republik ukázala úplně jinou věc. Od roku 1945 do roku 1944 se v Polsku, Československu, Maďarsku, Rumunsku a Bulharsku dostali k moci vůdci, kteří byli protivníky sovětského vedení. S viditelnou násilnou činností v politické sféře těchto zemí byli hlavy komunistických stran zcela závislé na vůdcích z Moskvy. To bylo až do roku 1968, kdy se v Československu objevil mladý demokratický reformátor Alexander Dubček, který ve své zemi sledoval širokou liberální politiku až do federalizace Československa.
Začátek implementace Brežněvovy doktríny
V 60. letech 20. století byl v Československu zahájen přechod k tzv. „Socialismu s lidskou tváří“.
„Socialismus s lidskou tváří“ je ekonomický systém, který upřednostňuje blaho lidí. V rámci takového systému byly vojenské výdaje výrazně sníženy.
Reformy provedené v Československu nevyhovovaly sovětskému vedení. Oficiální důvod nespokojenosti byl nazýván odklon od ideálů socialismu a Dubček byl obviněn z porušení zásady, že třídní proletářské vědomí bylo umístěno nad národní. Dubček vedl Československo na cestě nezávislosti od SSSR, zavedl svobodu slova, hnutí a zahájil správní reformu. Po několika měsících Dubčkových reforem představil SSSR vojáky do Československa. Tato vojenská operace šla v historii zvané Dunaj. 21. srpna 1968 lze považovat za den zjevení Brežněvovy doktríny - metody vojenského a ekonomického nátlaku zemí socialistického bloku, aby následovaly nezpochybnitelné vedení SSSR. Doktrína Brežněva znamenala otevřený zásah do vnitřních záležitostí zemí východní Evropy, aby prosadila svou vůli především ve veřejné sféře státního života. Od událostí v Československu v roce 1968 sovětská inteligence obtěžovala disidenty ve východní Evropě se stejnou tvrdohlavostí jako ve své vlasti. Akce SSSR, nazvaná západními politickými vědci Brežněvova doktrína, vznikla dlouho před Pražským jarem. V roce 1956 tedy Chruščov potlačil osvobozenecké hnutí v Maďarsku vojenskou silou, která vyžadovala odchod pro-sovětského vedení jeho země.
