Slavnostní portrét je jev charakteristický pro soudní kulturu. Jeho hlavním úkolem není jen zprostředkovat podobnosti, ale také povzbuzovat zákazníka, který byl nejčastěji vysoce postaveným speciálem nebo dokonce panovníkem.
Rysy přehlídkového žánru portrétu
Obřadní portréty byly u soudu rozšířené. Oslavili královské osoby a jejich důvěrníky. Osoba byla zpravidla zobrazována v plném růstu, stála nebo seděla na koni. Zázemím byla obvykle krajina nebo architektonické struktury. Umělec se nejprve zaměřil na sociální roli svého modelu. Navíc její duchovní vlastnosti často mizely v pozadí. Mezi charakteristické rysy slavnostního portrétu patří divadelní představení postavy, obraz mnoha regálií a nádherné okolí.
Přední portrét v díle Levitského
V Rusku připadá rozkvět umění slavnostního portrétu na druhou polovinu 18. století. Největším představitelem žánru byl Dmitrij G. Levitsky. Jedním z nejlepších děl umělce, stejně jako jedním z nejneobvyklejších slavnostních portrétů celého světového umění, byl „Portrét Prokofy Akinfievich Demidov“.
Známý filantrop je zobrazen na pozadí sloupů sirotčince, z nichž byl jedním z jeho správců. Zároveň je Demidov oblečený v županu, spoléhá se na konev a je obklopen pokojovými rostlinami. Levitsky zde říká, že jeho hrdina je stejně stará o sirotky z sirotčince, jako o šetrné pokojové rostliny.
Součástí tohoto žánru by měla být i řada portrétů studentů Smolného institutu ušlechtilých dívek. Okouzlující mladí lidé jsou zobrazováni během představení na divadelní scéně i během studia vědy a umění. Tato série se stala novou verzí slavnostního portrétu pro Rusko - tzv. "Portrét v roli", kde předmět obrazu není skutečný, ale dramaticky divadelní život.
