Vlastenectví je morální i politický princip, pocit založený na lásce k něčí vlasti, jakož i ochota obětovat soukromé zájmy kvůli zájmu vlasti. Samotné slovo „vlastenectví“ pocházelo z řeckého jazyka.
Návod k použití
1
Hlavními rysy vlastenectví jsou hrdost na kulturu a úspěchy svého státu, ztotožnění se se svými krajany, ochota podřídit vlastní zájmy zájmům státu, ochota hájit vlast v nebezpečných chvílích. Zdrojem vlastenectví je skutečnost, že po tisíce let existovaly různé státy, což sloužilo jako důvod pro připoutanost ke kultuře něčí země, jazyku a tradicím. V národních státech je vlastenectví jednou ze složek vědomí společnosti.
2
Následující typy vlastenectví jsou:
- politika (probíhala ve starých městských státech, které se nazývaly politiky);
- etnický (jeho základem je láska k vlastní etnické skupině);
- imperiální (oddanost říši, stejně jako její vládě);
- stát (láska k vlastnímu státu, také nazývaná nacionalismus);
- kvasil (na zdraví patriotismus, který je výsledkem nadměrné lásky k jejich zemi a lidem).
3
V různých obdobích historie měl vlastenectví různé významy. Například ve starověku existoval vlastenectví ve vztahu k jejich vlastním městským státům. Současně například nedošlo k obecnému řeckému vlastenectví. Během doby římské říše byly učiněny různé pokusy o vytvoření pan-římského vlastenectví, aby byla veškerá moc v rukou Říma. Ve středověku neměl tento koncept význam, který znovu získal v moderní době. Během francouzských a amerických buržoazních revolucí znamenal vlastenectví a nacionalismus v podstatě to samé. Navíc nacionalismus nebyl chápán z etnického hlediska, ale z politického hlediska.
4
Universalistická etika považuje vlastenectví za nepřijatelné. Tvrdí se, že člověk není spojen pouze se svými lidmi a státem, ale s celým světem jako celkem. Kosmopolitismus je obvykle proti vlastenectví.
