Termín „ socializace “ se nejčastěji používá v psychologii a pedagogice a znamená proces přivlastňování pravidel, norem a zásad chování ve společnosti osobou. Tento koncept lze porovnat s ruským slovem „vzdělávání“. Existují však rozdíly mezi nimi, které spočívají v úmyslu jednání: pokud socializace zahrnuje spontánní vývoj, pak je vzdělání vědomé, zaměřené na vštěpování určité vlastnosti a vlastnosti akce člověku.
Návod k použití
1
Vědecká definice socializace říká: jedná se o proces vývoje a formování člověka ve společnosti, ve kterém přizpůsobuje normy, postoje, hodnoty a vzorce chování přijaté v této sociální skupině. Jako spontánně se vyskytující jev se odehrává během komunikace a společných aktivit v konkrétním prostředí.
2
Socializace člověka začíná téměř od narození a proces asimilace sociálních norem končí kolem doby dosažení občanské zralosti. Ačkoli zdaleka nepoznání a přijímání svých práv a povinností znamená úplný konec socializace, v některých aspektech to pokračuje po celý život. Důvodem je skutečnost, že se mohou změnit normy společnosti, a také skutečnost, že člověk může vstoupit do nových sociálních sfér a převzít nové veřejné role.
3
Rodina položila základy socializace, tento proces začíná tím. Bohužel, dlouhodobě se role této instituce při utváření lidského chování ve společnosti zmenšuje a často se vůbec nezohledňuje. Ve skutečnosti je to rodina, která má největší význam při vytváření osobnostní představy o vlasti, společnosti a zásadách života. Dále ve škole pokračuje přijímání norem a pravidel, souběžně jsou zahrnuty další socializační nástroje, včetně médií, práce a sociálně-politických aktivit.
4
Socializovaná osoba by měla mít nejen znalosti o pravidlech chování ve společnosti, ale také je proměnit v přesvědčení, které je vyjádřeno praktickými činy. Tento proces tedy přináší odlišné výsledky i pro bratry a sestry, kteří vyrostli ve stejné rodině a studovali na stejné škole: stejné znalosti pod vlivem charakteru, mentálních schopností a dalších faktorů vedou k formování různých přesvědčení, která zase určují chování.
5
Socializace plní další důležitý úkol ve společnosti kromě integrace jednotlivce do společnosti: zachovává společnost a umožňuje přenos generační kultury prostřednictvím zavedených přesvědčení. Tento proces zahrnuje kontinuitu, přenos a uchování zkušeností. Nové generace tak mohou řešit vznikající ekonomické, politické, sociální a duchovní problémy společnosti.
