Román „Jak byla ocel temperovaná“ je literární památkou vytrvalosti a občanské odvahy Nikolaje Ostrovského. Jediná dokončená práce slepého spisovatele upoutaného na postel.
Román Jak ocel byla temperovaná je do značné míry autobiografický. Nikolai Ostrovsky jej začal psát v Moskvě na podzim roku 1930. Celý den byl vázán nemocí a celý den ležel sám v místnosti velkého společného bytu na Arbatu.
Nemoc naopak
Ruce stále poslouchaly, ale oči kvůli zánětu téměř nic neviděly. Ostrovský však svůj podnik neopustil. Použil zařízení zvané průhlednost. V obálce běžné papírnické složky byly provedeny paralelní řezy - čáry.
Napsal sám první. Pro příbuzné však bylo obtížné tyto návrhy vyřešit. Dopisy vyskočily a narazily na sebe. Musel jsem se obrátit o pomoc příbuzným a sousedovi Gala Alekseevovi.
Pracovali hodně a tvrdě. Přestali si dělat přestávku, když měl Nikolai bolesti hlavy.
Staňte se spisovatelem
V říjnu 1931 byla dokončena první část románu. Rukopis byl napsán a poslán do Charkova a Leningradu. Kniha musela být vydána.
Rukopis nebyl pořízen nikde, nechtěli riskovat. Spisovatel nebyl znám.
I.P. Fedenev ji přivedl do redakční rady časopisu „Young Guard“, ale obdržel negativní recenzi. Přítel Ostrovského trval na tom a rukopis byl v rukou lhostejného člověka. Jeden z vůdců časopisu, Mark Kolosov, se zavázal jej upravit.
První část knihy „Jak byla ocel temperovaná“ byla vydávána v dubnu a dokončena v září v časopise pro rok 1932. Román byl významně omezen kvůli nedostatku papíru. Ostrovsky byl z toho naštvaný.
Ale hlavního cíle bylo dosaženo. Vážné onemocnění mu nezabránilo, aby se stal spisovatelem! V květnu 1932 odešel Nikolai do Soči. Tam píše druhou část knihy a odpovídá na četné dopisy čtenářů.
