Události příběhu N.V. Gogolovo „Taras Bulba“ se odehrávalo v XVI. Století na pozadí konfrontace mezi Zaporizhzhya Cossacks a Poláky. Obraz Tarase je kolektivní a zahrnuje charakteristické rysy kozáků, kteří bránili hranice Ruska. Konec příběhu je obzvláště tragický: Taras Bulba, který ztratil své dva syny, zemřel v rukou Poláků.
Návod k použití
1
Ataman kozáků Taras Bulba, jehož synové se vrátili domů po tréninku v Bursa, rozhořčeně přijal zprávu, že jeho rodná farma byla Poláky vypleněna. Stotisátá armáda Zaporozhye okamžitě pokračuje v kampani a zapojuje se do krvavého boje s útočníky. Nejvybranějším plukem kozáků byl příkaz Taras Bulba.
2
Taras Bulba, který měl neuvěřitelně tvrdohlavý charakter, se považoval za pravého obránce pravoslaví. Byli poháněni zuřivou nenávistí nepřítele. Taras odmítl všechny pokusy Poláků o zahájení jednání s kozáky, čímž přísně potrestal odpadlíky a zrádce. Když mnozí atamani kozáků přesto věřili ve sliby nepřítele a uzavřeli mírovou smlouvu s Poláky, Bulba opustil svou armádu se svým plukem.
3
Se svými stejně smýšlejícími lidmi Taras Bulba pokračoval v procházce polskými zeměmi, vyplenil hrady a ničil domácnosti. Ani polští vojáci, ani ženy ani děti nemohli uniknout ze spravedlivého kozáckého hněvu. Krutost a nemilosrdnost hrdiny lze vysvětlit nejen jeho osobními vlastnostmi, ale také skutečností, že během války ztratil své dva syny.
4
Poláci, vyděšení kampaní kozáků, shromáždili své síly a postavili vybrané vojáky proti kozákům. Na několik dní kozáci opustili honičku. V jedné z příštích bitev, když Bulba pluk prošel prostředím, Taras váhal, aby našel svou oblíbenou dýmku v trávě, s níž se nikdy nerozloučil. V tu chvíli ho zajali nepřátelé.
5
Bitva ještě neskončila a polský hejtman již nařídil vypořádat se s nenáviděným Tarasem Bulbou. Bylo rozhodnuto spálit ho před všemi. Poláci našli vhodný strom s vrcholem zlomeným bleskem. Kozák byl přitahován k hlavni řetězy, zvedl ho výše a hřebíky mu přitiskl ruce. Ale i ve chvíli, kdy ukřižovaný Taras čekal, až se pod ním vypálí oheň, si vzpomněl na své bojující kamarády v náručí a křičel na kozáky, jak mají jednat.
6
Mezitím se oheň zvedl výš, pokrýval nohy Tarasu a šířil se po kmeni stromu. Podle jeho posledních slov národní hrdina oslavoval Rusko a pravoslavnou víru, protože na zemi není žádná síla a trápení, s nimiž by se ruská duše nedokázala vypořádat.
