Všichni věděli o existenci nevolnictví v Rusku od školního dne, ale skutečný obraz života nevolníků není tak často diskutován, ačkoli tato část historie a kultury lidí je velmi zajímavá.
Návod k použití
1
Život a život nevolníků se lišil tím, jak se v zemi posilovalo nevolnictví. Během jeho formace (XI-XV století) byla závislost rolníků na majitelích půdy vyjádřena úctou, vykonáváním práce na žádost vlastníka půdy, ale ponechalo dostatek prostoru pro zcela přijatelný život pro rolníka a jeho rodinu. Od 16. století se situace nevolníků stala stále obtížnější.
2
Do XVIII století, oni nebyli moc odlišní od otroků. Práce na majiteli půdy trvala šest dní v týdnu, pouze v noci a zbývající den mohl rolník obdělávat svůj pozemek, který živil jeho rodinu. Proto se u stolu nevolníků očekávalo velmi skromné množství produktů, byly také hladové časy.
3
O velkých svátcích se konaly slavnosti. Tato omezená zábava a zbytek nevolníků. Ve většině případů děti rolníků nemohly získat vzdělání a v budoucnu na ně čekal osud jejich rodičů. Nadané děti byly odvezeny k výcviku, později tvořily nevolní divadla, staly se hudebníky, umělci, ale přístup k nevolníkům byl stejný, bez ohledu na to, jakou práci pro majitele dělali. Byli povinni splnit jakýkoli požadavek vlastníka. Jejich majetek a dokonce i děti byly k dispozici majitelům půdy.
4
Všechny svobody, které zpočátku zůstaly u nevolníků, byly ztraceny. Iniciativa na jejich zrušení pocházela od státu. Na konci 16. století byli nevolníci zbaveni možnosti přestěhovat se k jinému vlastníkovi půdy, který byl poskytován jednou ročně v den svatého Jiří. V XVIII. Století měli majitelé pozemků dovoleno, aby se přestupek bezdomovců vyhnal rolníky do trestního otroctví a na rolníky byl uvalen stížnost na svého pána.
5
Od té doby se pozice nevolníků přiblížila postavení skotu. Byli potrestáni za jakékoli provinění. Vlastník půdy mohl prodat, odděleně od své rodiny, porazit a dokonce zabít svého nevolníka. V některých panských sídlech byly vytvořeny hrůzy, které moderní člověk těžko pochopil. V panství Darie Saltykové mučednice mučila a zabila stovky nevolníků nejnáročnějším způsobem. To byl jeden z mála případů, kdy byla vláda pod hrozbou vzpoury nucena držet majitele půdy odpovědným. Ale takové ukázkové zkoušky nezměnily celkový průběh situace. Život poddanského rolníka zůstal nezachycenou existencí, plnou vyčerpávající práce a neustálého strachu o svůj život a život své rodiny.
