Jednou z nejpozoruhodnějších, ale zároveň obtížných částí výuky jakéhokoli cizího jazyka je studium rčení, přísloví a různých známých výrazů, které často dodávají řeči nadšení a řečníka uvádějí jako znalce jazyka.
Ale které z výroků lze snadno zapamatovat a použít v hovorové řeči?
Rozdíl mezi příslovími a příslovím
Zaprvé, než přistoupíme ke studiu folklórních prvků jazyka, stojí za to porozumět terminologii samotné.
U anglicky mluvících lidí není rozdíl mezi slovy „přísloví“ a „přísloví“. Pro Rusy znamená přísloví úplnou větu (frazeologická jednotka nebo idiom), která často obsahuje nějaký druh lidové moudrosti, zatímco přísloví znamená, že rusky mluvící znamená jednoduše frázi nebo barevný výraz („velký výstřel!“).
Stojí za zmínku, že výroky se často ztotožňují s idiomy, i když to není správné. Říká se jen věta, ne věta. A idiom je nedělitelná frazeologická jednotka. Jedinou věcí, která je mezi nimi společná, je to, že do nich nelze přeložit. jazyk.
Hlavním problémem při studiu zahraničních přísloví, přísloví a idiomů je to, že si je nelze logicky zapamatovat, protože idiomy často nelze rozdělit na složky, aniž by ztratily svůj obecný význam. Totéž se děje v ruském jazyce: výrazy snadno srozumitelné ruským lidem, jako například „porazit babku“ nebo „po rukávech“ v překladu, budou zcela nepochopitelné pro Američana, australského nebo anglicky mluvícího člověka.
Angličtina „Zobrazit bílé peří“ (Rus. „Zobrazit bílé peří“) nebude mít smysl ani v angličtině, ani v ruštině, pokud zobrazíte každou z hodnot složek tohoto výrazu.
Jedinou možností pro zapamatování všech přísloví a přísloví je napěchování. Pokud je požadováno překládat cizí výraz do jiného jazyka, aniž by se ztratila autorova expresivita, pokusí se překladatel najít odpovídající idiom nebo přísloví v jazyce, do kterého se překlad provádí.
