Hlavní kategorie filozofie jsou prostor a čas. Spolu s pojmem pohybu přímo souvisí s objektivními vlastnostmi bytí. První myšlenky o povaze času a prostoru vznikly ve starověku, když člověk prožíval svět kolem sebe.
Návod k použití
1
V každodenním životě člověk chápe prostor a čas doslova a intuitivně, bez ohledu na filozofický obsah těchto konceptů. Lidé ze zkušenosti vědí, že všechny hmotné objekty mají fyzické rozměry a rozsah. Změna denní doby a sezónní změny v přírodě již dlouho naznačovaly člověku, že všechny události mají určitou dobu trvání.
2
S příchodem a rozvojem filozofických znalostí se vztah k času a prostoru začal měnit. Někteří myslitelé, například Epicurus a Democritus, považovali tyto kategorie za nezávislý základ bytí, který může existovat nezávisle na hmotě i mimo ni. Tito filozofové předpokládali, že mezi hmotou, prostorem a časem existují stejné vztahy jako mezi jednotlivými látkami nebo prvky.
3
Dalším hlediskem byli Aristoteles a Leibniz. Tito filozofové považovali čas a prostor za jediný systém vztahů, ve kterém jsou určováni interakcemi mezi hmotnými objekty, které tvoří svět. Mimo takový systém interakce se prostor a čas staly prázdnými abstrakcemi, které neobsahovaly nezávislý obsah.
4
Prostor, pokud se na něj díváme z pohledu moderní vědy, je strukturální charakteristikou hmoty, způsobem a formou její existence. Vesmír je vícerozměrná kategorie. Pojmy „rozšíření“ a „nekonečno“ se v souvislosti s tím často používají. Ve filozofii má kategorie prostoru smysl pouze do té míry, že hmotný svět může být strukturován.
5
Čas je další forma bytí hmoty. Ve filozofii se objevuje jako způsob, kterým se mohou měnit hmotné předměty a jevy. Termíny „trvání“, „tok“, „tah“, „minulost“, „přítomnost“ a „budoucnost“ se často používají k popisu kategorie času. Moderní fyzikální a filozofické znalosti naznačují, že čas má vlastnosti směrovosti a nevratnosti.
6
Zavedení teorie relativity navržené Albertem Einsteinem do vědy umožnilo objasnit obsah filozofických kategorií času a prostoru. Ukázalo se, že jsou neoddělitelně spojeny jak navzájem, tak i s nepřetržitým pohybem hmoty a vytvářejí jediné a nedělitelné kontinuum časoprostoru. Podle závěrů teorie relativity může čas a prostor existovat pouze jako atributy hmotného světa a jejich vlastnosti jsou určovány gravitačními silami.
