V pravoslavné křesťanské tradici se v předvečer svátku vstupu Pána do Jeruzaléma rozhodla církev slavnostně slavit Lazarevovu sobotu. Tento zvláštní den je vzpomínkou na jeden z nejúžasnějších zázraků Pána Ježíše Krista.
Svátek Lazarova sobota je pojmenována po dvojím zázraku vzkříšení spravedlivého Lazara Ježíše Krista. Křesťanská tradice nazývá Lazara čtyřdenním, protože samotný fakt o vzkříšení spravedlivých nastal čtvrtý den po jeho smrti.
Písmo nám říká, že Lazarus byl bratrem Marty a Marie. Z evangelia je známo, že tato rodina byla Pánu drahá.
Evangelista Jan Teolog vypráví o události vzkříšení Lazara. Z popisu vyprávění o této události je zejména známo, že Lazarus zemřel v Bethanech v době, kdy samotný Kristus byl v Pereji. Dokonce i během Lazarovy nemoci sestry poslaly Pánu se zprávami o nemoci jejich bratra. Kristus však nespěchal, aby přišel do Betany a zůstal v Pereji dva dny.
Sám Kristus řekl svým učedníkům, že tato nemoc ukáže velkou Boží slávu. Po několika dnech Kristus zjistil smrt Lazara jako sen a šel do Bethan, aby provedl zázrak vzkříšení. Teologové věří, že Kristus váhal uzdravovat nemocné, aby odhalil světu zázrak ještě úžasnější než uzdravení nemocí.
I na cestě do Betany se Kristus setkal s Marthou. Spravedlivá žena se slzami řekla, že kdyby Kristus přišel dříve, Lazar by nezemřel. Kristus však své sestře oznámil vzkříšení jejího bratra. Poté, co se Martha setkala s Kristem a Marií, kteří byli také v hlubokém smutku.
Když se Kristus přiblížil k jeskyni, kde byl pohřben Lazarus, nařídil Spasitel, aby se kámen odvalil od vchodu do pohřebiště. Martha také řekla, že tělo Lazarus už začalo podléhat rozkladu, protože její bratr byl v hrobce již čtvrtý den. Poté Kristus nabídl modlitbu Bohu Otci jako znamení toho, že zázrak, který provedl, nebyl výsledkem společenství s démonickou mocí (jak věřili mnozí zákoníci a farizeové). Po modlitbě se Kristus obrátil k Lazarovi: „Lazare! Po těchto slovech se Lazar zázračně zvedl. To se stalo jedním z nejúžasnějších zázraků, které Spasitel během svého pozemského života provedl.
Ortodoxní tradice říká, že Lazarus byl po vzkříšení nucen opustit Palestinu, protože ho farizejové chtěli zabít, protože Kristův přítel byl skutečným důkazem úžasného zázraku vzkříšení. Lazarus šel na ostrov Kréta, kde byli apoštoli Paul a Barnabáš vysvěceni v roce 45 na biskupa Kitiona.
V roce 890 byly získány pozůstatky spravedlivého Lazara v Kitii (moderní město Larnaca). O devět let později byly pozůstatky jednoho z prvních biskupů Církve přeneseny do Konstantinopole.
V současné době se v pravoslavné církvi dvakrát slaví vzpomínka na svatého spravedlivého Lazara čtyř dní - v sobotu šestého týdne postní doby (Lazarevova sobota) a 30. října (oslavu na počest přenesení relikvií svatého do Konstantinopole).
