Vyznání je jednou ze sedmi církevních svátostí, na které se křesťan může pustit, aby obdržel půvabnou pomoc, duchovní očištění a růst ve víře. Jinak se tato svátost nazývá pokání a znamená pokání před Bohem osobních hříchů.
Každý pravoslavný člověk chápe, že svátost vyznání je nezbytná pro duši. Ne všichni si však mohou z různých důvodů dovolit, aby s tím pokračovali. Někdy člověk prostě neví, co má říci knězi, když přijde na zpovědi. A takové případy jsou velmi časté.
Za prvé, osoba, která si přeje, by měla být mentálně připravena na toto tajemství. Je velmi obtížné, aby celý cizinec přiznal celý hrob. Je však třeba mít na paměti, že se křesťan vyznává k Bohu, a proto musí požádat o odpuštění za hříchy od Boha, nikoli od kněze. Pastýř je jen svědkem, který je prostředkem mezi Pánem a kajícníkem.
Když je člověk odhodlán pustit se do přiznání, musí si jasně uvědomit, že nemůžeš cokoli skrýt. Pro kněze na tom nezáleží, ale Bůh ví všechno. Křesťan musí vědět, že je nemožné klamat Boha.
Dalším krokem je uznání vašich hříchů. Hodně si toho nevšimneme, hodně neví. Pak na záchranu přijde lidské svědomí. Může najít odpovědi na mnoho jejích otázek. Stačí to, když se objektivně, bez hanby, podíváte do hlubin své duše.
Další fází přípravy může být čtení literatury zakoupené v chrámu nebo převzaté od přátel. Existují speciální knihy o tom, co jsou hříchy. Tyto publikace jsou malé. Z nich lze pochopit křesťana, který se ho konkrétně týká. Pro větší pohodlí si můžete zapsat hříchy na papír a poté si je vyznat.
Poslední a hlavní složkou přípravy na vyznání je pevné rozhodnutí vůle člověka pokusit se žít lépe, usilovat o to, aby už neopakovalo už zlé zlo. V případě opakovaného projevu hříchů (a to se stává se všemi lidmi) může svátost zpovědi začít znovu a znovu. Tak křesťan postupně čistí svou duši a snaží se žít v souladu s normami křesťanské víry.
