Před více než dvaceti lety došlo k události, která v mnoha ohledech ovlivnila celý následný průběh historického procesu. Koncem prosince 1991 byla v Kremlu snížena vlajka SSSR, jejíž místo zaujala tříbarevná ruská vlajka. Tím skončila celá éra spojená s existencí prvního socialistického státu na světě. Až dosud se historici a politici hádali o tom, co způsobilo zhroucení sovětského státu.
Kolaps Sovětského svazu: náhoda nebo vzor?
Z územního hlediska byl Sovětský svaz zdáním Ruské říše, zabírající obrovský prostor v částech Evropy a Asie. Tyto otevřené prostory byly kdysi ovládány mocným duchem ruského lidu a dalších národů, které obývaly skutečně neomezený stát. Síla se táhla od severního pólu k Pamirům, od Baltského moře po tichomořské pobřeží.
Byl kolaps SSSR nevyhnutelný? Někteří publicisté a veřejní činitelé se domnívají, že kolaps komunistického režimu byl dávno uzavřeným závěrem. Plánovaná ekonomika, která neodolala konkurenci tržní ekonomiky, se nevyhnutelně musela zhroutit.
Kolaps Sovětského svazu je také spojen se zhoršenými interetnickými rozpory, které byly způsobeny přírodními příčinami.
V předvečer zhroucení velká moc naléhavě potřebovala strukturální hospodářské reformy a obnovu státu a politického systému. Bourgeois historici jsou přesvědčeni, že systém moci založený na dominantní roli komunistické strany je zastaralý, neúčinný a již nesplňuje požadavky doby. Proto byl pád SSSR logický a nezbytný.
Ti, kdo zastávají komunistické názory, mají tendenci obviňovat zničení SSSR za vnější síly nepřátelské vůči režimu, který vládl zemi, a vnitřní nepřátele, z nichž většina patřila k politické elitě v Sovětském svazu. Činy politických vůdců, které vedly k katastrofálním výsledkům v ekonomii a politice, komunisté nazývají hlavním faktorem kolapsu Země sovětů, kterému bylo možné zcela zabránit.
