Liberální názory jsou jedním z nejvlivnějších ideologických a politických hnutí. Zásady svobody osobnosti a řeči, právní stát a rozdělení pravomocí, které dnes vyvinul, jsou nejdůležitějšími hodnotami demokratické společnosti.
Počátky liberalismu
Koncept liberalismu (od latiny liberalis - free) se poprvé objevil v literatuře v 19. století, ačkoli byl vytvořen mnohem dříve v průběhu sociopolitického myšlení. Ideologie vznikla v reakci na nezvolené postavení občanů v absolutní monarchii.
Hlavním úspěchem klasického liberalismu je rozvoj Teorie sociální smlouvy, jakož i koncepce přirozených práv jednotlivce a teorie oddělení moci. Autory Teorie sociální smlouvy byli D. Locke, S. Montesquieu a J.-J. Russo. Podle ní je původ státu, občanské společnosti a práva založen na dohodě mezi lidmi. Ze sociální smlouvy vyplývá, že lidé se částečně vzdávají suverenity a převádějí ji do státu za to, že si zajistili svá práva a svobody. Klíčovou zásadou je, že legitimní řídící orgán musí být získán se souhlasem vládnoucích a že má na něj pouze práva, která na něj delegují občané.
Na základě těchto příznaků zastánci liberalismu neuznali absolutní monarchii a věřili, že taková moc kazí, protože nemá žádné omezující principy. První liberálové proto trvali na vhodnosti rozdělení pravomocí na zákonodárnou, výkonnou a soudní. Vytvoří se tak systém kontrol a vyvážení a neexistuje prostor pro svévolnost. Podobná myšlenka je podrobně popsána v dílech Montesquieua.
Ideologičtí zakladatelé liberalismu vyvinuli princip přirozených nezcizitelných práv občana, včetně práva na život, svobodu a majetek. Jejich vlastnictví nezávisí na příslušnosti k žádné třídě, ale je dáno přírodou.
Klasický liberalismus
Na konci 18. a počátku 19. století se formovala forma klasického liberalismu. Mezi jeho ideology patří Bentham, Mill, Spencer. Zastánci klasického liberalismu se nezaměřovali na sociální, ale individuální zájmy. Kromě toho je prioritou individualismu bránili v radikální extrémní podobě. Tento odlišil klasický liberalismus od formy, ve které původně existoval.
Dalším důležitým principem byl anti-paternalismus, který zahrnoval minimální vládní zásah do soukromého života a ekonomiky. Účast státu na hospodářském životě by měla být omezena na vytvoření volného trhu zboží a práce. Liberálové vnímali svobodu jako klíčovou hodnotu, jejíž hlavní zárukou bylo soukromé vlastnictví. Ekonomická svoboda tedy měla nejvyšší prioritu.
Základními hodnotami klasického liberalismu tedy byla osobní svoboda, nedotknutelnost soukromého vlastnictví a minimální účast státu. V praxi však takový model nepřispěl k vytvoření společného dobra a vedl k sociální stratifikaci. To vedlo k rozšíření neoliberálního modelu.
