8. května 2018 se konaly volby předsedy vlády Arménie. Na základě výsledků druhého kola hlasování zaujal tento příspěvek Nikol Pashinyan, vedoucí opozičního hnutí země. Zároveň byly hlasy rozděleny téměř stejně, s výhodou 17%. Tomu předcházelo rezignace současného předsedy vlády a rozpuštění Národního shromáždění (parlamentu) státu. Takové akce byly zahájeny politickou unií „Exodus“ („Elk“) v čele s poslancem národního shromáždění z Arménského národního kongresu (AKN) Pashinyan. Dnes je „sametová revoluce“ ve státě považována za první úspěšnou mírovou transformaci tohoto typu.
Nikol Vovaevič Pashinyan se narodil v provinčním městě Ijevan. Jeho dětství a mládí jsou široké veřejnosti neznámé. Vystudoval střední školu, byl vzděláván na Jerevanské státní univerzitě, na Katedře žurnalistiky Filologické fakulty. Podle některých zpráv z médií nedokončil studium na univerzitě, protože se již aktivně účastnil opoziční politické činnosti.
Zahájení kariéry
Pashinyan začal pracovat jako korespondent souběžně s jeho studiem na univerzitě. V roce 1998 se Nichol v žurnalistické praxi naučil dost na to, aby založil vlastní publikaci a převzal funkci šéfredaktora. Noviny „Oragir“ se pro něj staly nejen zdrojem příjmů, ale také prostředkem k pokračujícím opozičním aktivitám. Již v roce 1999 to byl důvod k jeho oficiálnímu uzavření. Během tohoto období se Nicola stala obžalovanou v řadě trestních případů, ve kterých byl obviněn z urážky a pomluvy. Není ticho, zda Pashinyan ve výkonu trestu odnětí svobody na 1 rok.
Nashromážděné zkušenosti a ambice o rok později přivedly Nicolu do předsedy šéfredaktora publikace Haykakan Zhamanak (Arménský čas). Noviny jsou populární, respektované a mají širokou čtenářství. Umožnila novináři systematicky kritizovat činnost prezidenta Roberta Kochariane a oficiálních arménských orgánů a získávat tak politickou váhu pro sebe.
Politická kariéra
Výsledkem bylo, že ve volbách do Národního shromáždění v roce 2007 byl slavný novinář nominován za kandidáta z politického bloku Impeachment. Selhání opoziční aliance, které nedokázalo překonat jednu procentní bariéru, používá Pashinyan pro svou vlastní politickou PR. Prohlašuje, že výsledky voleb jsou podvodné, a připravuje „sit-in“ - osobní osobní protest na náměstí svobody v hlavním městě.
První prezidentské volby v republice v roce 2008 vedly k vítězství Serzha Sargsyana. Práce v sídle kandidáta Ter-Petrosyana a nepokoje, které následovaly po jeho ztrátě, přinutily Nicolu opustit zemi pod hrozbou zatčení.
Rozhodnutí o návratu domů s přiznáním však považoval za úspěšnější. To dalo novináři příležitost zveřejnit ve svých novinách vězeňský deník ve vězení, což dále zvýšilo jeho politické hodnocení.
Začlenění bloku obžaloby do ANC, který sjednotil opoziční síly, otevřel Pashinyanovi nové vyhlídky jako kandidáta do národního shromáždění, které využil v roce 2009. Zůstat za mřížemi, kde Pashinyan se svými spolubydlícími nenašel společný jazyk a skončil v samotě, zabránil politickým plánům, ale nevedl ho na scestí. Amnestie v roce 2011 znovu otevřela cestu k politickému Olympu pro Pashinyana. A v roce 2011 se nakonec stal poslancem Národního shromáždění.
A o rok později vytvoří politickou unii „Civilní dohoda“. Brzy byl převeden na Elka, což byl nakonec poslední krok na cestě Pashinyana v křesle předsedy vlády.
