V lednu 2006 byly do Afghánistánu rozmístěny Mezinárodní bezpečnostní asistenční síly (ISAF), aby pomohly Spojeným státům a Velké Británii v boji proti islámskému Talibanu. Americká vláda obvinila Taliban z úkrytu hlavy al-Káidy, Usámy bin Ládina, a požadoval jeho vydání. Vedení Talibanu tento požadavek odmítlo vyhovět s tím, že Spojené státy neposkytly důkazy o Usámově vině při útocích z 11. září 2001.
Koncem roku 2001 byla vojenská struktura Talibanu prakticky zničena a odpor jeho stoupenců převzal charakter partyzánského hnutí. Západní země značně investovaly do rozvoje demokracie a sociální struktury Afghánistánu. V roce 2004 vyhrál první prezidentské volby země Hamid Karzai, politik s poměrně loajálním přístupem k Západu. Podporovatelé Talibanu však odpor nezvrtli. Partizané bojovali tvrdě, navzdory ohromné vojenské nadřazenosti ISAF.
Francie, stejně jako ostatní členové aliance, utrpěla ztráty v technologii a pracovní síle. Během 10 let války v Afghánistánu bylo zabito 83 vojáků, několikrát více zraněno. Rozhodnutí o účasti Francie na vojenské operaci nebylo mezi obyvatelstvem příliš populární a zprávy o ztrátách mezi francouzskými vojáky posílily nespokojenost s vládou.
20. ledna 2012 v provincii Kapisa zastřelil muž v uniformě afghánské armády 4 a zranil 16 francouzských vojáků. Poté Nicolas Sarkozy (prezident Francie od roku 2007 do roku 2012) uvedl, že jelikož afghánská vláda nemůže zaručit bezpečnost francouzských jednotek, Francie pozastavuje svou vojenskou přítomnost v této zemi. Sarkozy slíbil stáhnout vojáky z Afghánistánu do začátku roku 2014.
V roce 2012 byl Francois Hollande zvolen prezidentem Francie, který oznámil nový plán odchodu z Afghánistánu. 2000 vojenských pracovníků bude staženo do konce roku 2012, 1400 zůstane jako instruktory a pro ochranu sociálních zařízení. Prezident své rozhodnutí vysvětlil tím, že nebezpečí teroristů se snížilo, posílila demokracie a země by se měla rozvíjet samostatně. Šéf republiky slíbil, že Francie bude nadále podporovat Afghánistán, ale v jiné podobě.
