Self-ospravedlnění je sladký svěrák našich životů. Člověk je morální bytost, která je neustále mučena otázkou: „Komu mám dát břemeno svých hříchů?“ Nejčastěji rodiče, „rozmazlené“ geny, hvězdy, podle nichž se předpovídá osud nebo doba, ve které jsme vychováni, spadají do distribuce. Rodiče jsou ve většině případů přesvědčeni o bezúhonnosti svých dětí, obviňují přátele a společnost, a váží tak osud jejich potomků.
Self-ospravedlnění je starověký hřích
Self-ospravedlnění je jedním z nejstarších hříchů. Adam to udělal první, zatímco ještě v Edenově zahradě. Přesunul svou odpovědnost na Evu a poté na samotného Boha. Od té doby lidská rasa tento hřích neustále spáchala. Adam tedy položil v každém člověku model chování. A k nápravě situace přichází na Zemi nový Adam (Kristus). V důsledku toho se všechno mění s životem s Kristem, ale konečný výsledek bude záviset na přání každého jednotlivého člověka.
Self-ospravedlnění v moderním světě
Moderní člověk je lstivý. Vždy se snaží omlouvat. Pravoslaví se bohužel také promění v jistý druh omluvy. Není-li církevní osoba povolana k zodpovědnosti a nezjistí důvod tohoto nebo toho činu, může uvést různé důvody, které ho k tomu přiměly. Křesťan krátce řekne: „Démon se pomýlil.“
Podobný příklad, ale již v měřítku celé země, lze nalézt v předrevolučních dobách. Krátce před touto událostí byla prostituce legalizována. Existovaly legalizované domy tolerance a ženy, které tam pracovaly, musely každý rok přijímat přijímání, přiznání a dělat si o tom kněze poznámky. Neměli právo pracovat na poštách a na velkých církevních svátcích. Ukazuje se, že se lidé nezbavili hříchu, ale pokusili se kombinovat nekompatibilní. V tomto případě, hřích a pravoslaví, nevědomky se omlouvá, že nejsou schopni překonat toto neštěstí. To vše se stalo jedním z důvodů revoluce v roce 1917.
Suvorov jako ortodoxní muž velmi pečlivě naplánoval své vojenské operace: posílil obranné linie, speciálně umístil vojenskou sílu a poté řekl: „Co jsem mohl, udělal jsem všechno, a teď to nechte, jak chce Bůh“. Je velmi důležité, aby křesťané 21. století nedali důvod těm, kdo to hledají, aby nepřeváděli křesťanství do budoucnosti a nečinili z něj faktor ospravedlnění. Člověk potřebuje vypracovat všechny své zdroje, vzdát se všeho, co dělá, a pak se plně spoléhat na Boží vůli.
